Seriál Tátové na tahu vznikl podle australského vzoru House Husbands, jenž má za sebou pět řad. A výhoda zahraniční licence je znát už na vypravěčském postupu. Bez velkého představování se začne originální akcí mísící zábavu s napětím, dětským únosem školního autobusu, na který naváže záhadné zmizení ředitelky.
V následných situacích je pak dost příležitostí, jak si titulní čtveřici utřídit: Štěpán Benoni coby hokejová hvězda před rozvodem, Saša Rašilov jako mistr reklam z jiných časů, Karel Dobrý s pestrou manželskou zkušeností a mile dojemný Petr Vaněk, díky jemuž i domácnost homosexuálů působí střízlivě, bez karikatur.
Samosebou dojde i na banální lapálie při domácích pracích nebo šablonu marketingové firmy, ale zatímco ženské postavy mají jen dvě možnosti – své protějšky „na mateřské“ kritizovat, nebo si vyčítat vlastní kariéru, mušketýrská partička si vychutnává daleko bohatší odstíny projevu, ať jdou ve škole na kobereček jako malí uličníci, nebo sdílejí pocit nevrlé méněcennosti vůči moderním supermatkám, které vaří zásadně bio a místo televize s dětmi vystřihují z toaletního papíru.
Navíc si mohou dovolit i černý humor „Všechno šlape, a ona si najednou umře“. Každý díl Tátů na tahu nese alespoň jeden základní vtip; ve druhé epizodě se vede bizarní pátrání po ztraceném plyšovém medvídkovi, ve čtvrté vrcholí trapná rodičovská akce na podporu školy.
Některé vnější prvky sice mají dál k běžné tuzemské praxi, od standardu bydlení a rodinných večeří až po vrchní sestru, jejíž vzhled i moc odpovídají spíše ministryni zdravotnictví, ale zato těší zdravá nekorektnost, kdy na stížnost, že dcera si hraje na kočičku, otec odvětí: „To je snad genderově správně.“
Prostě Tátové na tahu mají zdravý selský rozum, jejich průšvihy jsou z tohoto světa, a když vyrazí konat spravedlnost, končí jako snílkové z Teorie velkého třesku. Nejsou zázrační, ale z podzimních novinek nejsnesitelnější.
