Délka 350 metrů, výška 35 metrů, bez jištění, jenom s tyčí, živou hudbou, akrobatickými i tanečními prvky a s výrazem usměvavé pohody; tak vypadá finále.
Nicméně Václav Flegl a Jakub Voves, původní profesí zvukař a střihač, pro něž je Provazochodkyně nad Prahou režijním debutem, sledují i celou přípravu vrcholné podívané, což je možná ještě zajímavější.
Včetně hrdinčina spolupracovníka s krumpáčem, jenž osobně zatlouká ocelový nosník a přebíhá ze břehu na břeh, celého týmu techniků či podrobností o speciálním druhu lana či bot.
Profesní věcnost zákulisí přinese navíc zábavné okamžiky kolem médií, jimž má aktérka svěřit svých pět nejmilejších písní nebo nachystat „nějakou pikantnost“, z níž se zrodí dojemný motiv.
Na svou žačku se do rodné Prahy přijede podívat Rudy Omankowský z legendárního provazochodeckého rodu, jehož francouzské působení v souboru Bílí ďáblové připomenou archivy. A starý pán, ač sotva chodí, ještě protagonistce radí, jak cvičit balanc či jak u lidí zabírá, pokud si host vysoko nad zemí začne číst místní noviny.
Provazochodkyně nad PrahouRežie Václav Flegl a Jakub Voves Hodnocení: 60 % |
S výjimkou úvodu, kde vysvětluje své dětské smutky, vypráví i Tatiana Mosio Bongonga racionálně. Třeba když ujišťuje, že v autě se bojí víc než na laně a že ve výšce nehledá adrenalin, nýbrž naopak klid. Zdá se být nad věcí dokonce i při potížích během generální zkoušky.
Na velký portrét sice film nevydá, ostatně část prostoru věnuje propagaci producentské akce Letní Letná. Ale když se kamera podívá zdola na siluetu ženy, jež s lanem a tyčí vyhlíží jako na symbolickém kříži, a nad Prahou se náhodou rozklene duha, získává dekorativní show ještě pár přirozených efektů navíc.
