Takový příběh se zpravidla označuje za křehký či komorní, čímž se opisuje fakt, že sluší spíš obrazovce než velkému plátnu. Ale to neznamená, že je špatný.
Ze snímku Nebo, peklo... zem se dají vyčíst dvě jistoty: jeho scenáristka a režisérka Laura Siváková má bezesporu hlavně autorský talent a herečka Zuzana Kanóczová zase nezpochybnitelný půvab; v její tváři i držení těla, v každičkém jejím pohybu i pohledu se kamera vyloženě zhlíží.
Právě hereččin výraz ozvláštňuje zdánlivě banální mezihru ze života mladé ženy, přesnou v pocitu, že na dosah velkého snu se jí počíná hroutit celý svět od milence přes rodiče a bratra až po vlastní baletní dráhu, i v sebeklamu útěku do jiného náhodného vztahu.
Nebo, peklo... zemSlovensko, 2009, 95 minut Režie: Laura Siváková Hrají: Zuzana Kanóczová, Bronislaw Wroclawski, Jiří Korn, Dagmar Bláhová IMDb: 5.9 |
Bohužel z hereččiny krásy si režisérka udělala reklamní návnadu, věčně ji převléká, svléká a „protahuje“ přelyrizovanými obrazy jako modelku. V dialogu je Siváková silnější, až na sklon k radám a poučkám, ale potřebuje se zbavit vyumělkované režijní manýry vyprázdněných symbolů včetně věčných záběrů pod hladinou.
Film má i drobnou českou stopu: Jiří Korn se mihne coby anglicky mluvící španělský homosexuální choreograf a jednu z nejlepších postav vytvořila Dagmar Bláhová v roli hrdinčiny potrhlé matky.
Zato sex-appeal dívčina nového přítele, lékaře vychovávajícího dcerku v pubertě, jejž hraje polský host Bronislaw Wroclawski, se míjí účinkem; působí jako mírně omšelý de Peyrac z Angeliky.
Ale může za to i přepjatost milostných hrátek, okatě vystavovaná erotika s uměle dráždivými gesty. Naopak zajímavý motiv přináší doktorova dcera a dům s thrillerovým, byť nevyužitým nádechem.
Bohužel co chvíli se z hrdinky stává snová nahá akvabela a v té zbytečné vodě se dobrých deset procent hodnocení utopí. „Sušší“ ráz by prospěl doslova i obrazně, neboť Nebo, peklo... zem se blíží francouzské škole vztahových filmů bez odstupu a humoru.
