A jistě nejen proto, že Stellan Skarsgard v roli manžela hrdinky, jíž den před Vánocemi řeknou, že do tří měsíců může zemřít, poví svým výrazem téměř beze slov víc než celý regiment herců kolem.
Pro Naději totiž mluví ještě věcnost, s níž opotřebovanou látku nahlíží – včetně lékařských proroctví, a také černý humor, který zlehka probleskuje svátečním bezčasím.
Operace, k níž se žena upíná, bude totiž hned 2. ledna, a cokoli je potřeba zařídit, jde ztuha, protože všude mají zavřeno a žádné služby nefungují, ať už člověk chystá svatbu, nebo pohřeb, nebo obojí.
Především však Naděje vypráví křehkou, střízlivě podanou pozdní romanci na téma, co se musí stát, aby se zevšednělý vztah opět vzkřísil a lidé si konečně našli čas na to podstatné, co kvůli alibistickým malichernostem dlouhá léta odkládali.
Že režisérka a scenáristka Maria Sodahlová přiřkla ústřední dvojici umělecké profese a navrch šest dětí, je jenom zbytečný vedlejší efekt na jinak čisté komorní lince Naděje.
