Za všechno přitom "může" Pán prstenů. Zjevně kvůli jeho úspěchu se zrodila módní vlna výpravných "rytíren", jež přinesla v rychlém sledu Tróju, Krále Artuše či Alexandra Velikého.
Vedle nich je Království nebeské skutečně o chlup lepší – právě o ten "chlup" Scottovy mohutné režijní představivosti.
Neboť obsah ovlivnit nemohl a rytířská vlna si z Pána prstenů bere pouze obří kulisy, nikoli jedinečnost příběhu, stylu a zejména hrdinů.
Právě z hrdinů tesá dietní panáky politická korektnost. Půvab Pána prstenů tkví v tom, že nachází možné stopy zla i v kladných postavách – nikdo není imunní vůči pokušení moci, největší boje svádí Frodo sám se sebou.
Rytířské odvozeniny oddělují dobro a zlo navenek a mechanicky je vyvažují, aby si nemohli stěžovat ani ti, ani oni. V Království nebeském tedy ani křesťané, ani muslimové.
Na opačných stranách barikády tedy v bojovém finále stojí dva ctní rytíři bez bázně a hany, schopní dodržet dohodu, v čele obránců Jeruzaléma Orlando Bloom coby Balian a v čele Saracénů Ghassan Massoud jako Saladin.
Záležet jen na nich, opakuje úporně film, šli by snad v klidu i na pivo a žádné války by nebyly. Leč o patro níž stojí, opět vyváženě v obou světech víry, odporní fanatičtí štváči. A lid tvoří masu víceméně uvědomělou, z níž lze v hodině dvanácté vyrábět rytíře jako na továrenském pásu.
Podrobné vysvětlení kořenů svárů ústících v dnešní konflikty snad nikdo od výpravné akční podívané nečeká. Klíčovou otázku vystihne dialog: "Jakou cenu má vlastně Jeruzalém? Žádnou – a nevýslovnou." 12. století shrne pár vět úvodních titulků, jež vystřídá obraz sychravé Francie s kontrastní výhní kovárny, odkud se Bloomův hrdina, uprchlík před zákonem, vydá do Svatého města.
První řež v zimním lese po boku křižáků vedených jeho otcem připomíná mušketýrské Jeden za všechny, všichni za jednoho, kde nováček d’Artagnan od otcovského Athose alias Liama Neesona dostává školení bojová i duchovní, od smíru křesťanů a muslimů k poučce "Chraň krále, pokud král nebude, chraň lidi".
Pak coby Robinson bloudí pouští, kde si v čestné bitce zaváže záhadného domorodce, v Jeruzalémě přemítá, zamiluje se, hloubí studnu coby rytíř – demokrat a lidumil, zatímco intrikáni vraždí, a vše směřuje k hádance: překoná bitva konečně bitvy Pána prstenů?
Zase nepřekoná, ale dostala se asi nejblíže. Zejména výtvarně, záběry z nadhledu, obřady pohřbívání, efektní září nočního útoku, válečnými stroji, s nimiž si tvůrci vyhráli, scénami, kde se rytíř stává Mojžíšem. Jen lyrický dovětek s poupaty už neměl Scott opravdu zapotřebí.
