Otec je fyzik, dcera umělkyně. „Taťouchu, potřebuju natočit něco, aby lidi věřili, že jsi vědec,“ postrkuje tatínka, který se zabývá termodynamikou, staví pasivní domy a ve svatém boji za zdravou planetu razí globální uhlíkovou daň. Chce to jen maličkost: jeho projekt by musely přijmout všechny země světa.
Než vyrukuje proti větrným mlýnům politiky, vede „taťouch“ malé bitvy doma v kuchyni. V zábavných momentkách láteří, proč se zase větrá, studené jídlo si odmítá ohřát se slovy „škoda plynu“ a manželku názorně školí, kolik nádobí se dá ještě narvat do myčky, načež chod přístroje fascinovaně pozoruje.
Na rozdíl od běžných aktivistických plakátů dýchá z Jiříkova vidění láskyplná tolerance třígenerační rodiny, počínaje hromadným testováním na covid před vánočním setkáním a konče písní o navrhované dani, kdy fyzikův text vesele zhudební a se sestrou nazpívá režisérčin bratr.
V amatérském nadšenectví, jež přirozeně prolíná běžným chodem domácnosti včetně dětí, je až dojemné, kolik energie, času a tvořivosti věnují otec s dcerou své snílkovské vizi, jejíž reálnou proveditelnost tu ironicky glosuje vědcova kolegyně: „Zemane, Číňane, od zítřka to děláme!“
Píší světovým velikánům, vyrábějí plakáty, dělají pouliční akce podobně ulítlé jako režisérčiny popěvky, shánějí podporu na mezinárodních klimatických summitech. V Madridu vytrvale ťukají na dveře stánků jednotlivých zemí; když se pak dcera ptá otce, kolik lidí z Madridu se mu ozvalo, odpoví: „Nikdo; to znamená, že ohlas je nezměřitelný.“
Jiříkovo viděníRežie a scénář Marta Kovářová, účinkují Marta Kovářová, Jiří Svoboda |
Na následující výpravu do Glasgow se tatínek dokonce ostříhá „Já sám!“ – leč jejich idealisticky naivní víra v summity všeho druhu dostane znovu ránu. Zato však mají zase o krok blíž jeden k druhému. Což je podstatné, protože právě v rodinné intimitě je film silnější i vtipnější než na veřejných tribunách.
Navíc přes absolutní oddanost vlastní utopii o uhlíkové dani nepatří „taťouch“ k agresivním fanatikům ekologie. Když ukáže, že sám jí rajčata z dovozu nebo když pro cestu na summit volí letadlo místo vlaku, vedle všech argumentů z něj mluví i polidšťující stopa zdravého sobectví.
