Nicméně ve spojení s Pixarem znamená slovo „slabší“ pořád ještě nadprůměrnou podívanou, natož v době, kdy animaci vládnou unifikované čínské koprodukce.
Rovněž příběh, který režisér Dan Scanlon vymyslel se dvěma spoluscenáristy, má sympatickou myšlenku tak trochu v duchu oscarového díla Coco, totiž touhu sdělit zemřelým, co jsme za jejich života už nestihli.
Jen s tím rozdílem, že místo mexického kluka zkoušejí aspoň na jediný den oživit svého tatínka dva dospívající elfové, mladší strašpytel, jenž musí za pochodu dospět, a starší ctitel dávných relikvií, považovaný za cvoka.
Protože magie skončila s vynálezem žárovky, jednorožci loví jídlo v popelnicích, kentaur se vozí v policejním autě, víly mají motorkářský gang a na pohádky už věří málokdo.
Přinejmenším do chvíle, než hrdinové zpackaným kouzlem zhmotní pouze „půltatínka“ vláčeného na vodítku, což je milý vtip, se kterým si film vystačí dlouho, přinejmenším po stránce situační komiky.
Ovšem ačkoli je nabitá vděčnými gagy, pouhá jízda za čarovným nástrojem k výjimečnému zážitku nestačí – jako každá road movie, která postupuje od zastávky k zastávce, než naplní vymezený čas a odstartuje akční finále.
Jistě, od bezduchých grotesek se Frčíme liší značnou dávkou stesku, která jeho diváckou skupinu posouvá od předškoláků o trochu výš, ke ctitelům Harryho Pottera, jemuž se elfí teenager s čarodějnou holí podobá, byť na rozdíl od protekčního sirotka si uznání musí těžce vydobýt - třeba šílenou lekcí obávané autoškoly na dálnici či procházkou nástrahami v duchu Indiany Jonese.
Také ve vývoji, v krizi a rozuzlení sourozeneckého vztahu se dostaví stará dobrá pixarovská jímavost, jenomže film ji přidusí dvojitou lavinou: jednak slovních výlevů, jednak řinčivého kamení z obrovitého draka v bitevním finále.
Prostě Frčíme – v originále Onward neboli Kupředu – si ubírá body proto, že si plete pojmy s dojmy, respektive magii s trikovými efekty. Pod kouzlem si představuje spíše laserové čarování než přirozené okouzlení tajuplným dotykem zázraků.
