RECENZE: Phoenix a Hoffman na Oscara. Ale jinak se Mistr těžko měří

Má tři herecké šance na Zlaté glóby, padesát jiných cen či nominací, oscarové sny. Z kin však Mistr nemá zpět ani vložené náklady. Diváci se ho bojí.

Mistrovské, to ano. Ale tak nějak to šlo mimo mě.

Reakce, která jej v různých obměnách provází, se snímku Mistr zřejmě nevyhne ani v Česku, kam vstupuje právě ve čtvrtek, kdy se oznamují nominace na Oscara. Chybět mezi nimi zjevně nebude, přinejmenším Joaquin Phoenix a Philip Seymour Hoffman, představitelé vzpurného učedníka a nezlomného kazatele scientologického učení o cestě k dokonalosti ústící v nesmrtelnost, si cenu vynucují každým slovem, gestem, pohledem.

Z filmu Mistr

Jenže pouze jejich výkon a ještě snad vnímavá kamera, za níž stál Mihai Malaimare Jr., se dají zachytit, pojmenovat, změřit. Filmu se uctivě přezdívá "neuchopitelný", což znamená, že klade vysoké nároky na soustředění a nedává žádná jasná vodítka, jak si jej vykládat. Rozhodně nejde o věrný životopis zakladatele náboženského systému, k němuž se hlásí miliony stoupenců.

Jako mistr či guru svého druhu působí spíš režisér v pozadí, Paul Thomas Anderson, jenž si strhujícími díly Magnolia a Až na krev získal diváky vyhledávající v kině nejen povyražení. V Mistrovi se však i oni mohou ztrácet.

Příběh se odehrává počátkem 50. let, kdy se Phoenixův věčně zpitý válečný veterán nedokáže vrátit do běžného života. Ubíjející práce, ubíjející vztahy, ubíjející prázdno vyústí vždy ve výbuch a ještě hlubší pád, než ho vůdce nového učení začlení do houfu věrných a podrobí svým pokusům. "Výslechy", kde figurují pouze oni dva, mají neskutečnou sílu; jejich vztah je založen na oddanosti i věčném souboji. Jak najít pevný bod a přitom se nenechat zkrotit, ptá se žák. A jak pomoci člověku, jenž si libuje v sebedestrukci, táže se učitel.

Mistr

65 %

USA, 2012, 132 minut

Režie Paul Thomas Anderson

Hrají: Joaquin Phoenix, Philip Seymour Hoffman, Amy Adamsová, Laura Dernová, Ambyr Childersová, Rami Malek, Jaesse Plemons

Kinobox: 68 %

IMDb: 7.1

Ovšem otázky si musí divák zformulovat sám a odpovědi nedostane vůbec. Velmi zvláštní a nekonečně vláčný styl vyprávění nastoluje pocit, že se vše odehrává jakoby za sklem, mimo náš svět, s nímž hrdinové sdílejí jen občasné doteky. Navíc hrátky uvnitř sekty ani její střety s oponenty zvenčí film nikam neposouvají, pouze doplňují.

Divák Mistra prostě neví, co si myslet. Nebo už ani nemá chuť si něco myslet. Ale zběsilé jízdy na motorce v nekonečnosti pouště se mu do pocitové paměti zaryjí.