RECENZE: Doping v zájmu rodiny i státu. Konečně má český film co říci

Podle vlastního scénáře natočila Andrea Sedláčková svůj dosud nejlepší snímek. Jmenuje se Fair Play, role matky s dcerou v něm hrají Aňa Geislerová a Judit Bárdosová a odhaluje sportovní zákulisí 80. let.

Vždy se o něm vědělo, ale dlouho nahlas nemluvilo. Doping, jímž se tajně zařizovaly okřídlené "úspěchy socialistického sportu" s neméně utajovanými zdravotními následky, už sice není tabu, ale na plátno kin vstupuje poprvé.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Premiéru má ve středu Fair Play, po dlouhé době domácí novinka, která má co říci. A činí tak způsobem hodným respektu, ne-li přímo nadšení. Stačí sled ranních úkonů - složit  gauč, pokrývky do peřiňáku, k snídani Svobodnou Evropu z tranzistorového rádia - a rázem je jasno, kdy a jak matka s dcerou žijí.

Nevalně: píší se 80. léta, po manželově emigraci žena uklízí v divadle, přepisuje texty disidentského autora a upíná se k naději, že dcera, nadějná sprinterka, se s olympijskou výpravou dostane na Západ, kde by mohla zůstat. Jenže nejdřív musí splnit kvalifikační limit, takže začne dostávat anabolika. Když je dívka odmítne, protože pocítí jejich neblahé důsledky, poklesne její výkonnost. Matka pak dceři škodlivé látky dál podává, jen je vydává za vitaminy. Pro její dobro.

Fair Play

70 %

Česko, 2014, 100 min

režie: Andrea Sedláčková

hrají: Judit Bárdos, Eva Josefíková, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Roman Zach, Taťjana Medvecká, Igor Bareš, Ondřej Novák, Ondřej Malý, Slávek Bílský

Streamovací služby: Max (CZ zvuk), Netflix

Kinobox: 70 %

IMDb: 6.8

Doping má ve snímku dvě silné stránky. Jednak věcnou samozřejmost, s nímž je všeobecně přijímán - "Vybrali jsme tě, soudružko, pro zdravotní program" se chápe jako pocta. A potom fakt, že se provozuje v zájmu státu i rodiny. Po pravdě jeho rodinná stránka, ono dvousečné "vše pro dítě", účinkuje daleko silněji než okolní politické motivace, vrcholící nátlakem StB.

Pro režisérku je téma emigrace osobní, sama zůstala na Západě paradoxně v roce 1989 krátce před Listopadem. Ale ve filmu tvoří brána ke svobodě, po níž prahne hrdinčina matka i rodiče dívčina přítele více než mladý pár, spíše záminku, která dramatizuje vyprávění zvnějšku. Jako by autorka hledala pro matčiny skutky dobové alibi.

Sólo ve dvou

Jistě, jinak by ve vypjaté scéně nemohla zrazená dcera vmést matce do tváře: "Jsi jako oni!" Ale chybělo by to tolik? Podstata totiž tkví ve vztahu dvou ženských generací bez ohledu na okolnosti; rodič odhodlaný pomoci milovanému potomkovi k úspěchu a slávě za každou cenu se na špatnou cestu dlážděnou dobrými úmysly přece vydává kdykoli a kdekoli.

Navíc vedle působivé nálady drsných tréninkových scén a podprahového strachu o školačky na závodní dráze sbírá Fair Play body právě za důvěrnou souhru Ani Geislerové s Judit Bárdosovou.

Trenéři, pohlaváři, nápadníci i slídiči, byť solidně zahraní, plní role sboristů. Sólo patří herečkám, jež pětašedesátiprocentní hodnocení celku vytáhnou k sedmdesátce samy, bez vydírání i agitace, jen nejčistším "civilem".