Všechno už tu totiž bylo: odhalování tajemství původu, vetřelci měnící podobu a přenášející své hvězdné války na Zemi, tajný armádní projekt, dokonce i feministické poselství, neboť hlavní hrdinka v podání Brie Larsonové i její černošská kamarádka ukazují, jak skvěle mohou ženy řídit letadla.
Pohříchu herecky, ač mají posilu ještě v Annette Beningové, souboj s muži prohrávají: Jude Law vnáší na plátno příjemně nebezpečný šarm, Samuel L. Jackson v tradiční roli agenta Furyho zase bezpečné hlášky. Pouze hravý motiv zdánlivě přítulného domácího mazlíčka přidává snímku pár bodů nad průměr.
Kdykoli se děj pohybuje ve vesmíru, působí odtažitě jako každá tuctová počítačová hra.
Na naší planetě v půli 90. let, kdy v ní vyspělé civilizace vidí „pěknou díru“ s věčně se zasekávajícím internetem, sice nabude zábavnějšího rázu, nicméně akční scény se drží vesměs v obvyklém vzorci mezi auty, vlaky a pěstními bitkami.
Z faktu, že jedna z ras na sebe umí brát podobu lidí, plyne slušná dávka efektů, ale také monotónnosti a nepřehlednosti, nemluvě už vůbec o Mužích v černém, kteří dovedli z podobných proměn vytěžit daleko více bezprostředního situačního humoru.
Na to, že jde o příběh pilotky, obsahuje film Captain Marvel kupodivu málo létání – tedy kromě trikového. Prolog nastavuje, naopak zásadní obrat nasazuje příliš brzy, zřejmě aby měl dost času na dojímání, velká slova, na aktualizovaný prvek uprchlíků bez domova a samozřejmě na několik konců včetně povinného rozcestníku k dalším příbuzným projektům.
Inu, co víc se také dá chtít od už jednadvacátého snímku z produkce Marvel Studios? Režisérské dvojici Anny Bodenové a Ryana Flecka se nedostává jak rytmu, tak osobitosti, ale nejspíše se to od nich nechtělo. Podstatné je, že se v titulcích i v obraze dočká posmrtné pocty Stan Lee.
