Od knižního vydání před čtyřmi lety prodaly Bábovky přes 160 tisíc výtisků a stejnojmenný film, na jehož scénáři pracovala autorka předlohy Radka Třeštíková s režisérem Rudolfem Havlíkem, má rovněž ambice masové podívané. Ostatně předloňský film téhož tandemu Po čem muži touží našel v kinech přes šest set tisíc diváků.
Jenže tehdy šlo o komedii, kdežto Bábovky, jakkoli pracují se zábavnými momenty, se kloní spíše k melodramatu. Proti románu se počet hrdinek snížil, prostředí dobře situovaných rodin velkoměsta posílilo a výsledek připomíná puzzle, do nějž se postupně skládají dílky jednotlivých osudů a vztahů podle autorského kalkulu tak, aby v dramatickém finále splynuly v jeden společný příběh – načež rozbřednou ve smířlivém dovětku.
Prostitutka, pracovnice záchranky, zaměstnankyně realitní kanceláře, manažerka mezinárodní firmy, učitelka – a proti nim či vedle nich pasák, realitní makléř, obchodník s pozemky, ministr.
Dále děti od školky po vzdor puberty, ratolesti odložené, nechtěné, kvůli kariéře zanedbávané, či naopak toužebně očekávané. Smrtelná nemoc, volby, drogy, nevěra. Co motiv, to vlastně banalita, ale stačí jenom promíchat a netřepat, aby vznikl hořkosladký koktejl pro dámské dýchánky.
Ovšem divačkám nesmí vadit, že se dávná tajemství a vzájemné nitky poddávají uměle budované konstrukci, chladné křížovce, do níž se přidávají zrádné mobily, těhotenské testy, vánoční motivy, slzy, sex, odcizení a jiné obehrané přísady.
Někdy se vydaří situační trapas, jindy trapno jímá spíše člověka v kinosále – třeba u komunální satiry či žertíků s ovulací. Partnerské přestřelky mají docela říz, naopak okolní vata přechází z jedné šablony do druhé a od výjevu k výjevu.
Velké štěstí, že s diktátem emocí si dobří herci vesměs umějí poradit. Režisér Rudolf Havlík dal dohromady obsazení snů: Bára Poláková, Táňa Pauhofová, Ondřej Vetchý, Rostislav Novák, přičemž svatou trojici klíčových záchranářů zosobňují Marek Taclík, Jana Plodková a Lenka Vlasáková.
První dva coby lidé z okraje společnosti, třetí na okraji života. Taclík s Plodkovou zařizují osvobozující smích třeba při groteskní výuce střelby, Vlasáková zase dokonalou sebekontrolu ve chvíli, kdy coby jediná záruka rodinné spolehlivosti poprvé začne myslet i na sebe.
Vůbec pro Bábovky platí, že se hrdinky ocitají v krajních situacích, kam je doženou především jejich partneři. A třebaže tvůrci opakovaně prohlašují, že se film hodí i pro muže, v kinech lze očekávat ženskou přesilu.
