RECENZE: Kyprá matka Anna si zkusí Love Tour málem jako od Formana

Pouhých patnáct minut stačí filmové Anně, aby odzbrojila, dojala, rozesmála, vzbudila soucit i porozumění – a často si připsala další cenu do sbírky, která ji může dovést až do oscarového pole.

Z krátkého filmu Anna | foto: ESSE Production House

Snímek scenáristy a režiséra Dekela Berensona vyhrál nedávno dvě trofeje na Pražském festivalu nezávislých filmů, má ocenění za nejlepší britský krátkometrážní film a dosavadních osmnáct výher a čtrnáct nominací může na své festivalové pouti ještě rozšířit. 

Včetně hereckých poct pro Světlanu Barandichovou v titulní roli, přestože její hrdinka Anna nemá zrovna ideální parametry vesměs ztepilých hollywoodských hvězd.

Povadlá ukrajinská samoživitelka už překročila čtyřicítku a mírně řečeno kyprou postavu neschová ani pod pracovním pláštěm na místních jatkách, odkud se lezavou zimou mezi toulavými psy vrací do panelákového bytu za dospívající dcerou ponořenou do sociálních sítí. 

Světlana Barandichová ve filmu Anna

Pak jednou náhodně zaslechne reklamu, že „naši sponzoři nabízejí Love Tour s Američany, přihlaste se!“ A rozhodne se, že se pokusí svůj život změnit.

Už výběr uchazeček vyladí věrnou tragikomickou tóninu v duchu Konkurzu od Miloše Formana a následný seznamovací večírek zase připomene jeho Lásky jedné plavovlásky, byť pro pokročilé. 

Vrcholnou grotesku pak představuje kouzelné „ztraceno v překladu“, kde chabá tlumočnice Anně sdělí, že její protějšek „žije v Texasu a říkal něco o Ježíšovi“, načež ji podrazí.

Anna

70 %

Scénář a režie Dekel Berenson, hrají Světlana Barandichová, Anastasia Vjazovskaja, Eric Ross Gilliatt

IMDb: 7.9

Matrona mezi útlými dorostenkami, jež se cpe u rautového stolu, je vskutku nevšední hrdinkou, a byť se pointa dá předvídat, ještě ji pootočí naopak nečekaná finální bitka jako na hospodské tancovačce.

Zkrátka rozsahem malý, obsahem velký příběh, který navíc vychází z reality novodobého, prý dobře prosperujícího ukrajinského průmyslu milostných turné.