Příběh na motivy knihy George R. R. Martina Oheň a krev vypráví ranější osudy rodu Targaryenů, známého již z Hry o trůny, a právě ctitelé kultovního seriálu teď chválí návaznost slovy „je to stejně vzrušující, krvavé, násilné, brutální.“ Tedy jinými slovy totéž.
Pro oddané příznivce Hry o trůny je návrat do Západozemí novou dávkou nostalgické drogy. Kdyby měli v duchu časopiseckých her najít pět rozdílů, s radostí by hlásali, že neexistují, nanejvýš by hledali kosmetické odlišnosti v umělé podobě digitálních draků, v nákladnosti výpravy či v počtu statistů.
Jenže je třeba mít na paměti i diváky, kteří knižní předlohu neznají, Hru o trůny sice zahlédli, ale nepostavili si ji na soukromý oltář a k Rodu draka je zavede spíše zvědavost než abstinenční příznaky. Co najdou takoví adresáti?
Jenom další variaci na Hamleta, kde se vladařův bratr neštítí násilí a kde v souladu s moderním trendem místo váhavého kralevice míří na trůn rázná králova dcera odmítající rození dědiců jako jediný úděl žen. Paradoxně široko daleko nejzábavnější postavou je díky Mattu Smithovi její strýc provokatér.
„U dvora je příšerná nuda,“ prohodí právě Smithův padouch, jemuž scénář předurčil velice názorné katovské exekuce i sexuální orgie, a má naprosto pravdu. Lordové řeší politiku, veřejné finance či následnictví v obřadných debatách, přičemž tajně kují mocenské pikle. Jako v naftařském Dallasu.
První díl sází na efektní, byť okatě účelové propojení dvou krvavých řek, při královnině těžkém porodu a v souběžném rytířském turnaji, nasnímaném opravdu bravurně. Druhý okázalý efekt obstará dračí role během stylizované kremace, ale jinak se střídá pouze polykání slz s odhodlanými výrazy.
Jestli někdo v Rodu draka hledá ohromující úžas z filmařského průlomu, těší se marně, podobné podívané už vznikají na běžícím pásu. A pokud čeká dokonce překvapivé sdělení, může si leda zopakovat, že v každé rodině je něco, jakož i ve shnilém království dánském, respektive v Západozemí.
