A ta vyškolila po vzoru Západu už i v Česku první protivníky novodobých pirátů - tedy lidí, kteří se pokoušejí v hledišti kina pořídit nelegální záznam filmu přímo z plátna.
Jak je Procházka ve tmě objeví? "Dostali jsme přístroj pro noční vidění," ukazuje postroj, který si nasadí na hlavu a připevní k němu speciální "dalekohled".
Vidí s ním jako ve dne, laserová dioda prý obraz ještě zvýrazní. "Pěkná hračka," přiznal Procházka, že si ji vyzkoušel i doma při nočním bloudění bytem.
"Na školení nás taky varovali, ať se s ní nedíváme ve tmě proti zrcadlu - samozřejmě jsem neodolal, zkusil jsem to a vážně to člověka skoro oslepí," ukládá svou "výzbroj" zpět do brašny. Opatrně, vždyť přístroj přijde na dvacet tisíc korun.
Brašny má lovec dvě, každá mu pomáhá plnit jiný úkol. Pokud si v kině vybere místo až vzadu, otvírá tašku s přenosným počítačem a zaznamenává do předepsaných kolonek spoustu dat.
Například počet lidí v sále, který se pak porovná s čísly, jež nahlásilo kino distributorovi. Nebo seznam všech reklamních stojanů - figurek Shreka či nafukovacích postaviček tety z Harryho Pottera.
Musí zapsat také všechny promítnuté upoutávky na příští filmy, letáky na pultech pokladen, různé akce se slevami vstupného. "Zpravidla v menších kinech a městech, kde se lidé navzájem znají, pouštějí uvaděčky známé zdarma. Ve velkých multikinech se zase podvádí tak, že si člověk koupí lístek na jeden film, po jeho skončení zajde na toaletu a pak už bez kontroly zamíří na další snímek do jiného sálu," vysvětluje nejčastější prohřešky.
Záznamy z jeho počítače se okamžitě objeví v ústředí, kontrolor je tedy sám pod kontrolou.
Jestliže si Procházka vybere naopak místo zcela vpředu, čeká ho jiný lov: po pár minutách promítání si nasadí přístroj pro noční vidění, obrátí se od plátna směrem do publika a hledá případné piráty s kamerou. V takovém případě prý z filmu moc nemá, i když zatím žádného piráta nepřistihl.
A pokud by na někoho kápl? "Pak upozorním lidi z kina a ti zavolají policii. My sami zasahovat nemáme, ani žádné chvaty nás na školení neučili," žertuje. Zatím nikdo z diváků před záhadným mužem s dalekohledem neutekl.
Filmoví nadšenci asi Procházkovi závidí, jenže na rozdíl od nich si kontrolor nemůže vybírat, nač půjde. V počítači najde zadání - místo, čas a film, třeba i pět představení téhož snímku po sobě.
"Často jde o hity jako Pán prstenů nebo Troja, ale záleží na tom, jaké mají distributoři smlouvy," vysvětluje. Kupodivu je ještě schopen jít do kina i soukromě, s přítelkyní či kamarády, ale sotva na film, který už musel pracovně vidět pětkrát.
"To by dotyčný musel hodně žadonit," míní. Jde-li do kina s počítačem, udělá zápis a může odejít před koncem filmu, ovšem s výbavou pro noční vidění je to jiné. "Někdy už vidím piráty pomalu všude a v každém. Podezíral jsem třeba pána, který neustále odbíhal a vracel se, ale měl jen střevní potíže," vypráví Procházka.
Díky času, který v kinech tráví, už by mohl psát sociologické studie. Ví, že před Vánocemi či koncem školního roku sem chodí celé třídy, odpoledne a o víkendech rodiny s dětmi, nejvíce lidí všech skupin přichází večer a v noci jich ubývá.
Všimne si tváře diváka, který už na stejném filmu byl - ovšem horší je, když si zapamatují jeho. "Kupuji si lístek na každé představení zvlášť, a pokud možno vždy u jiné pokladny, nicméně jedna všímavá slečna už se mě ptala, proč jdu na týž film v jednom dni poněkolikáté. Předstíral jsem, že jsem nadšený fanoušek," směje se lovec pirátů.
