„Ono tam ale asi nejvíc záleží na Petrovi Kolečkovi (scenárista Osady, pozn. red.). Jestli by to napsal. I když myslím si, že kdybychom ho nějak uháněli, tak by to možná i vyšlo, ale samozřejmě to celé záleží na konstalaci producentů, režiséra a dalších,“ komentuje. Jak silné bude její herecké spojení s Radkem Holubem, herečka nečekala. „Ale já to tak mám skoro u všeho. Mě by nenapadlo ani, že nám to bude fungovat se Štěpánem Kozubem nebo v Divadle Ungelt s Miroslavem Táborským,“ dodává.
Právě Divadlo Ungelt bylo jedním z prvních míst, kde mohla Nesvačilová více projevit komediální polohy svého herectví. Konkrétně v představení Skořápka, ve kterém společně s Alenou Mihulovou hrají dodnes.
Na otázku, zdali hrozí, že by si ji kvůli obdobným rolím někdo zařadil jen do škatulky komediálních hrdinek, odpovídá: „Ani ne, přišly mi teď i nabídky na role vážnější. Zaplaťpánbůh. Ale myslím si, že je pro herce hrozně důležité projít si obdobím, kdy se může v něčem takhle silně vyprofilovat. Nejvíc se naučíte a můžete si všechno vyšperkovat. Jsem za to vděčná.“
Jednou z takových příležitostí byla i role v novém filmu režiséra Jiřího Vejdělka Aristokratka ve varu. Film Petra Nesvačilová natáčela čerstvě poté, co si prošla šestinedělím: „Já jsem byla šťastná, že můžu mít na place pro sebe dva nejdůležitější lidi. Mého muže a mou dceru. To natáčení mě hrozně bavilo, necítila jsem žádný stres ani napětí. Občas jsem samozřejmě cítila tlak, abych stíhala dítě včas nakrmit, ale díky tomu zázemí partnera, jsem nebyla v žádném sevření. A Jasmínka byla úplně v pohodě.“
Veselo na place? Ani náhodou, směje se Vejdělek. Natáčení Aristokratky je u konce |
Ačkoliv je Nesvačilová kromě komedií v poslední době často vidět i v zábavných pořadech, jako studentka dokumentaristiky na FAMU by si účinkování v podobných formátech ještě představit nedokázala. „Já jsem tím opovrhovala. Bylo pro mě strašně důležité tím opovrhovat. Důležitou součástí toho opovržení bylo, že jsem do těch vod vlastně nikdy nevstupovala. A taky, že jsem studovala u pana profesora Karla Vachka, který pro mě byl srdcová záležitost. Stejně jako Jan Němec,“ uvádí.
„Teď jsem ale strašně ráda, že jsem do toho šla. Už jen kvůli tomu, že mám hrozně ráda zlato a ráda si ho pořizuji,“ vtipkuje. „Hlavně ale proto, že se mi strašně ulevilo. Ono totiž opovrhování lidmi a věcmi vytváří v člověku neustálou opozici, která je určitě v něčem dobrá, ale nemyslím si, že je dobrá v tomto prostředí. V kultuře,“ přemýšlí.
Stejný přístup pak měla Nesvačilová i k reklamám, nakonec se jí však povedlo natočit jednu z nejvýraznějších kampaní posledních let. I o tom dále mluví v rozhovoru. Vzpomíná také na gymnázium v Českých Budějovicích, kde studovala s Jiřím Mádlem nebo jak jako malá dělala rozhovory se svou rodinou.
