James Grady nazval svou slavnou špionážní prvotinu Šest dnů Kondora. Její neméně slavný filmový přepis s Robertem Redfordem už zrychlil na titulní Tři dny Kondora. A nyní seriál Operace Kondor potřebuje na hrdinovo dobrodružství deset epizod – o druhé řadě už s jinou misí nemluvě.
Odtud také plyne hlavní rozdíl mezi oběma adaptacemi. Jistě, změnily se rovněž dobové reálie v čele s mobilními telefony; mladému agentovi shánějí přátelé známost na internetové seznamce; náplní jeho práce už není četba knih, kde hledá podezřelé postupy možného útoku, nýbrž vytváření počítačových programů za stejným účelem.
A jestliže se filmové spiknutí uvnitř tajných služeb točilo kolem ropných zájmů, televizní varianta operuje se smrtící biologickou zbraní, potažmo stopou islámských radikálů.
Ovšem zatímco Redfordova postava spadla do průšvihu hned v úvodu a věděla stejně málo jako divák, s nímž teprve postupně odkrývala příčiny masakru na Kondorově pracovišti, v televizní verzi má publikum před jediným přeživším náskok.
Začne se pohřbíváním zvířat i nepohodlného svědka v indiánské rezervaci, odtud se nahlédne do stanu s utajenou výzkumnou laboratoří, pokračuje se veselým večerem přátel v baru či abstraktní polemikou na téma, zda je podstatnější ochrana lidských životů, nebo osobních údajů.
A samozřejmě se hodí špion politicky korektní, tedy pochybující a trousící věty: „V poslání už nevěřím, končím!“ Zkrátka Operace Kondor nastavuje vypravěčský čas podle požadavků televizní zakázky, dlouze si připravuje půdu pro ostrý start.
Někdy zábavně, třeba když ústřední aktér v podání Maxe Ironse, jenž vykazuje dědictví nedbalého šarmu po otci Jeremym Ironsovi, zpacká první rande s očima přilepenýma ke sportovnímu přenosu ze stadionu, na němž předpověděl teroristickou hrozbu. Jindy levně, jako v případě kufříku s výbušným obsahem, kolem kterého řádí nevinné děti. A někdy se dostaví akce srovnatelná s výpravností velkofilmu.
Klíčová zrada jinak solidní ukázky žánrového řemesla spočívá v tom, že zápletka je notoricky známá a pamětník zpravidla nelibě nese každou odchylku od původní verze v sevřeném režijním pojetí Sydneyho Pollacka, ať už si seriál pomáhá rojením agentek, nebo šablonou kolem zásob vakcín a pohybu akcií farmaceutických firem.
K výchozímu bodu filmu se Operace Kondor dostane teprve v závěru úvodní epizody, navíc Ironsova reka vystaví okamžité palbě, takže se ochuzuje o prvotní tichý šok – načež pak už ho nechá jenom utíkat.
I když je to útěk se všemi důmyslnými triky, které do řízné konspirační hry tradičně patří, a se spolehlivou hereckou sestavou, v níž potěší zejména William Hurt.
