Noční můra padne na Margaret Hallovou, matku tří spořádaných dětí, když zjistí, že její syn Beau má pletky s mužem. Aby toho nebylo málo, Margaret nachází mrtvé tělo synova milence v blízkosti domu. V hrůze, že Beau má vraždu na svědomí, tělo odveze lodí na hluboké jezero.
Jenže rybáři tělo objeví, a na scéně je policie a vyšetřování. Ani to nestačí... Jednoho rána zaklepe na dveře jejich domku u jezera tetovaný muž jménem Alek Spera, a žádá výkupné 50 tisíc dolarů za videokazetu Beaua s milencem v posteli. Ve smrtelné hrůze začne Margaret shánět peníze - tak, aby rodina nic netušila...
Přestože je film Temná voda současný, scénáristé a režiséři Scott McGehee a David Siegel našli inspiraci pro tento film v málo známém románu Elisabeth Sanxay
Temná voda | |
režie | Scott McGehee David Siegel |
scénář | Scott McGehee David Siege |
kamera | Giles Nuttgens |
hudba | Peter Nashel |
původní název | The Deep End |
hrají |
Tilda Swinton |
délka | 100 minut |
žánr | thriller |
Temná voda - premiéry | |
kina | 14. února 2001 |
Recenzi najdete ZDE. |
Když se Holdingová ve čtyřicátých letech poprvé objevila na scéně, byla oslavována Raymondem Chandlerem, který řekl: "Podle mého názoru je to ejlepší spisovatelka napínavých příběhů. Její postavy jsou báječné. A ona má jistý vnitřní klid, který mě velmi přitahuje.“ Holdingová jakoby měla vrozený instinkt, že k opravdovému napětí, ze kterého se tají dech, nedochází při vraždách a záhadách, ale při líčení příběhů z běžného života. Psala otevřeně o ženách, manželství a mateřství. Nad postavami Holdingové se rozpýval i deník The New York Times: „S těmi nejlepšími úmysly si klidně vzájemně ničily životy.“
Je s podivem, že The Blank Wall byla poprve publikována ve zkrácené verzi v roce 1947 v říjnovém vydání časopisu The Ladies ´Home Journal. Tam, mezi různými inzeráty, čtenáři četli o zoufalých činech matky, která je ochotna udělat cokoli, aby utajila skutečnost, že milenec její dcery byl zavražděn. Když se objeví na scéně tajemný, i když romantický vyděrač, praskne matčina slupka do široka a napětí vzrůstá až na samý okraj palčivého žáru, který nepovolí až do konce.
Popularita úryvku v časopise vedla k velkému úspěchu knihy. Dokonce zaujala i Alfreda Hitchcocka - vybral si The Blank Wall pro svou klasickou antologii My Favorite in Suspense v roce 1959. Ale od té doby, The Blank Wall i Elisabath Sanxay Holdingová a její další dílo ležely nevyužity.
Dvojice režisérů byla přitahována napínavými příběhy Elisabeth Sanxay Holdingové o rodinné oddanosti, osobní zodpovědnosti a osamělosti v obětování. Položili si otázku, která vyprovokovala jejich filmařské umění invence: dokázali by zmodernizovat klasickou látku „domácího melodramatu“ z roku 1940 a z let padesátých, aby oslovila sofistikované moderní publikum?
„Ty příběhy byly ve své době velmi rozvratné, protože kladly otázky o povaze rodin, o limitech dorozumívání, o osamělosti osobního obětování,“ vysvětluje David Siegel. „Chtěli jsme ukázat stejné prvky v současném prostředí, s postavami, které by vzbuzovaly účast a působily věrohodně na dnešní lidi.“
„Svět se podstatně změnil od doby, kdy byl příběh The Blank Wall napsán, ale to napětí tam stále existuje, i když už o něm nemluvíme. Zejména pro konvenční matky, které neustále slouží svým rodinám,“ pokračuje Scott McGehee. V současnosti je většina postav ve filmech velmi otevřených a přelétavých. Ale my jsme hodně přemýšleli o tom, jak vytvořit velmi současnou ženu, která je nicméně vězeňkyní citového tlaku, který ji neopouští.“
Siegel a McGehee spolupracovali svým způsobem. Provedli jisté klíčové změny, z nichž nejmarkantnější je to, že matka nyní chrání svého dospívajícího syna, který se zapletl s děsivě naplno žijícím majitelem gay klubu. “Nepřidali jsme tam gaye – milence jen proto, abychom zvýšili zájem, ale hlavně proto, abychom vytvořili blok v komunikaci mezi matkou a synem,“ poznamenává McGehee. „Margaret netrpí homofobií, ale neumí promluvit se svým synem. Bojí se o něj a tím, že on se stává součástí jiného světa, dochází k jistému omezení a vytěsnění, které je srozumitelné i dnes.“
Siegel a McGehee umístili natáčení Temné vody do malé městské komunity Lake Tahoe. „Průzračnost jezera, hustota lesa a osamělost okolní pouště, klaustrofobické nátury společnosti a mýtický nádech blízkého Rena – to všechno se výborně hodilo do tohoto příběhu,“ říká Siegel. „Také se nám líbila myšlenka, že v Tahoe bylo natočeno velmi málo filmů a my měli šanci podívat se na toto místo tak, jako to ještě nikdy nikdo neudělal.“ Tato volba se vyplatila - film získal v letošním roce hlavní cenu na Sundance Film Festivalu.
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |
Fotografie z filmu Temná voda. |