Výzvu Bruselu - víc prostoru v televizích pro nezávislé produkce - filmaři vítají. Trochu rozpaků však vzbuzuje výklad, který k tomuto bodu Směrnice o televizi bez hranic připojila jedna ze zpráv Evropské komise. "Jde pouze o doporučení, nikoli o povinnost," zdůrazňuje Marína Landová z ministerstva kultury. Nicméně tu mimo jiné stojí, že nezávislý producent by neměl odvádět jediné společnosti více než devadesát procent ze své celkové výroby - to jest, neměl by se monopolně vázat na jednu televizi. Vlastnické propojení se pak doporučuje nejvýš do 25 procent.
"Záměr byl asi dobrý, ale všechno se nedá vtěsnat do úřednických tabulek," říká k tomu Fero Fenič, jehož společnost Febio se věnuje výhradně dokumentu. A právě dokument pěstuje jediná z tuzemských stanic, Česká televize. "My bychom to sice, horko těžko, asi splnili, devadesát procent děl pro ČT, deset procent spíš osvětových pořadů pro zdravotnický ústav či Medea Kultur - ale co ostatní firmy, které ještě nemají silnou pozici?" ptá se Fenič. Vidí tu začarovaný kruh: díky prostoru, který ČT poskytne nezávislým, sice vzniknou noví výrobci, ale ti sotva dokáží "prodat se" i jinam, zvlášť když se příliš úzce zaměří na výběrové žánry.
Krom toho si Fenič není jist, zda má republika dost bohaté tvůrčí zázemí: "I my máme co dělat, abychom v cyklech udrželi standard filmařů-pěšáků, dokumentaristé jako Špáta či Janek zosobňují jen třešinku na dortu."
Naproti tomu Petr Vachler, šéf agentury VAC, jež vyrábí pořady o filmu jako Kinobox, větší obavy nemá. "Prostor nezávislým? Absolutně v pořádku! Je lepší podporovat stovky hezkých malých domečků, kde se líhnou nápady, než jeden ošuntělý mrakodrap." Dokonce i v doporučení, aby se malé firmy nevázaly na jediné odbytiště, vidí prý víc pozitivního než negativního. "Lidé, co vyrábějí jen jeden dva druhy pořadů, mohou mít problémy. Ale zato se vymaníme z tlaku televizí, které si teď nepřejí, abychom uzavírali smlouvy i s konkurenčními stanicemi," libuje si Vachler. V jediném se s Feničem shodne: sdílí totiž jisté pochyby, zda se kvalita udrží na patřičné úrovni.
"Záměr byl asi dobrý, ale všechno se nedá vtěsnat do úřednických tabulek," říká k tomu Fero Fenič, jehož společnost Febio se věnuje výhradně dokumentu. A právě dokument pěstuje jediná z tuzemských stanic, Česká televize. "My bychom to sice, horko těžko, asi splnili, devadesát procent děl pro ČT, deset procent spíš osvětových pořadů pro zdravotnický ústav či Medea Kultur - ale co ostatní firmy, které ještě nemají silnou pozici?" ptá se Fenič. Vidí tu začarovaný kruh: díky prostoru, který ČT poskytne nezávislým, sice vzniknou noví výrobci, ale ti sotva dokáží "prodat se" i jinam, zvlášť když se příliš úzce zaměří na výběrové žánry.
Krom toho si Fenič není jist, zda má republika dost bohaté tvůrčí zázemí: "I my máme co dělat, abychom v cyklech udrželi standard filmařů-pěšáků, dokumentaristé jako Špáta či Janek zosobňují jen třešinku na dortu."
Naproti tomu Petr Vachler, šéf agentury VAC, jež vyrábí pořady o filmu jako Kinobox, větší obavy nemá. "Prostor nezávislým? Absolutně v pořádku! Je lepší podporovat stovky hezkých malých domečků, kde se líhnou nápady, než jeden ošuntělý mrakodrap." Dokonce i v doporučení, aby se malé firmy nevázaly na jediné odbytiště, vidí prý víc pozitivního než negativního. "Lidé, co vyrábějí jen jeden dva druhy pořadů, mohou mít problémy. Ale zato se vymaníme z tlaku televizí, které si teď nepřejí, abychom uzavírali smlouvy i s konkurenčními stanicemi," libuje si Vachler. V jediném se s Feničem shodne: sdílí totiž jisté pochyby, zda se kvalita udrží na patřičné úrovni.
