Podařilo se mu pro Zlín sehnat všechno, co chtěl? A co je vlastně ten "španělský film", který má dominovat programu?
Úplně upřímně: bylo těžké najít dostatek kvalitních španělských filmů?
Nebylo, španělská kinematografie je dostatečně bohatá. Obtížné bylo najít vhodné filmy pro dětské publikum, protože tento druh produkce je ve světě vlastně redukován na animovanou tvorbu a ve Španělsku se nijak zvlášť nerozvinul.
Podle jakého klíče jste vybírali? Španělské filmy bývají často naturalističtější, než jsme zvyklí.
Jednak jsme chtěli ukázat nejvýraznější díla pro děti a mládež a pak jsme také chtěli představit méně známá "zákoutí" španělské kinematografie. Proto padla naše volba na španělskou variantu westernu a barcelonskou školu neboli španělskou novou vlnu. Španělské filmy nejsou naturalističtější, to je falešný mýtus. Pokud tím není myšlena erotika, k té jsou Španělé otevřenější než my. I když to už také tak docela neplatí.
Stanovili jste si v tomto směru hranici, za kterou nepůjdete?
Na to se těžko odpovídá. Každá sekce je programově definována a podle toho probíhá výběr, takže pro barcelonskou školu jsme vybírali to nejzásadnější bez ohledu na míru násilí nebo provokace. Do sekce španělských filmů pro děti jsme vybírali snímky, které svým zpracováním odpovídají dané věkové kategorii.
Jaký kredit má vůbec zlínský festival ve Španělsku? Museli jste ho hodně představovat?
Zlínský festival je díky dlouhodobé zahraniční propagaci známý především mezi filmovými profesionály, kteří se zabývají filmy pro děti a mládež. Zároveň minulý rok proběhla prezentace vMadridu a na festivalech v San Sebastianu a v Gijónu. A jelikož se festival připravuje celý rok, ani pověstné "jižanské" tempo nás nepřekvapilo a nekomplikovalo nám práci.
Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež49. ročník (31. 5. - 7. 6. 2009) Vstupenky na promítání stojí dvacet korun
Připravil: Petr Skácel, MF DNES |
V současné době je velmi populární latinskoamerická kinematografie. V čem se liší od té z Pyrenejského poloostrova?
Na takto položenou otázku nelze odpovědět. Už proto, že kinematografie na Pyrenejském poloostrově jsou dvě - španělská a portugalská. Třeba kubánské a španělské filmy jsou si blízké asi jako české a ázerbájdžánské. Ale zase v Argentině vzniká řada koprodukcí se Španělskem, je to země tradičně úzce spjatá s Evropou a zde bychom našli mnoho styčných ploch. A takto bych musel postupovat zemi po zemi. Nelze prostě říct, že ve španělských a latinskoamerických filmech je hodně vášní a magického realismu. To je nesmyslný a povrchní pohled.
Potkal jste při cestách po festivalech někoho, koho se nakonec na festival nepodařilo dostat, ale kdybyste mohl, přivezl byste ho?
Já se španělskou kinematografií zabývám už více než deset let, a tak těch zajímavých osobností, které bych rád potkal, mám na seznamu mnoho.
Dá se říct, co teď ve Španělsku nejvíc "letí"?
Třeba horory, komedie, akční či kriminální filmy, prostě hlavně žánrové snímky. Není v tom velký rozdíl oproti zbytku Evropy. A vyjmenovat umělce, kteří jsou v kurzu, je snad nemožné.
Kapitola sama o sobě je španělský horor. V čem je specifický?
My jsme festival pro děti a mládež, takže máme v programu jen jednu ukázku, a to film Vampir. Charakterizovat španělský horor v pár větách není možné. Tento žánr se začal rozvíjet v sedmdesátých letech a i předtím zde vznikaly horory. Za čtyřicet let existence už můžeme mluvit o desítkách zásadních děl různých tendencí.
Kdybyste byl divák, jaké filmy z programu byste si určitě nenechal ujít?
Já bych chodil na westerny a barcelonskou školu.
