Snímek, který podle vlastního scénáře režíroval herec Gary Oldman, stihl ve 128 minutách použít daný výraz 470krát, čímž se stal svého druhu historickým vítězem. Průměrně tu slůvko "fuck" zazní v každé minutě téměř čtyřikrát.
K silným soupeřům Oldmanova díla patří gangsterka Martina Scorseseho z roku 1995 Casino, která obsahuje 422 příslušných nadávek, ovšem v tříhodinovém filmu vyjdou v průměru "jen" dvě na minutu.
Větší hustotou "fuckování" se chlubí tři roky starý snímek Martina Lawrence Live: Runteldat, jenž stačil použít 347 "slov od F" během 113 minut, v přepočtu třikrát v každé minutě filmu.
Výraz, který už dnešní diváci berou jako zcela samozřejmou součást mluvy, vstoupil do kinematografie poměrně nedávno. Až do šedesátých let totiž nesměly zaznít z plátna silnější anglické kletby či nadávky než "damm", "Jesus" nebo "What the hell".
Drsnější slova se tehdy zahlazovala jiným zvukem, například v muzikálu slavné dvojice Astair–Rogersová Svět valčíku je přehlušil automobilový klakson.
Slovíčko "fuck" použil nejdříve kritik Kenneth Tynan v televizi, na plátně mělo premiéru v britském filmu z roku 1968 Nikdy nezapomenu jeho jméno, kde zaznělo z křehkých úst herečky Marianne Faithfullové.
Od té doby se ledy prolomily. Pochybné závody – jinou vulgární nadávku, "shit", použili Američané o rok dříve než Britové – tenkrát Bob Hope komentoval slovy: "Loni Hollywood natočil první film obsahující sprostá slova a my se letos snažíme nezůstat pozadu."
Hranice kuriózních rekordů se posouvá co chvíli ještě dál. Zajímavé je, že několikrát byl vítězem podivné disciplíny právě vážený tvůrce Scorsese.
Svým příběhem Casino totiž překonal dosavadní prvenství jiného svého díla, snímku z roku 1990 Mafiáni, kde se "fuck" objevilo 246krát.
