Nicméně podstata ceremonií je stejná v Praze jako v Los Angeles. Zaprvé, všichni už poznali, že bez kamer se neobejdou. Nejsou-li některé z cen v televizi, jako by neexistovaly.
Zadruhé, vstupem do televize přijmou slavnosti její pravidla. Nemohou zůstat přehlídkou díků a potřásání rukou, musí se stát zábavou. Jinak ať strkají vítězům diplomy pod dveře.
Zatřetí, show má vědět, komu je určena. Pobavit zasvěcené v sále je jiná káva než zapojit do hry diváka, jenž spiklenecké narážky nechápe. Příkladem jsou letošní Čeští lvi, kdy sošky pro herce Ivana Trojana nesly jméno jeho bratra producenta Ondřeje. Filmaři se mohli válet smíchy a do rána se přít, zda šlo o chybu, nebo o součást legrace, leč televizní divák zůstal mimo. Producenty nezná, jasné vysvětlení nedostal.
Začtvrté, televizní čas má jiné zákonitosti než uvolněné setkání spřízněných duší v sále. Oscary vyhlásily vítěze čtyřiadvaceti kategorií za tři a půl hodiny, tedy na poloviční počet domácích trofejí by měly být dvě hodiny až dost. Ale u Lvů i u hudebních Andělů se nastavovalo.
Bod pátý: typ zábavy. Oscary představují kompromis mezi dvěma našimi krajnostmi: posvátně důstojnou nudou Thálií a léčbou šokem v buřičské mystifikaci Českých lvů, nově i Andělů. Thálie byly vzorově narýsované bez odskoků k estrádě - a hluboce ospalé, od medailonků umělců s jazykem nekrologů po vzletné průvodní slovo, kromě Václava Postráneckého. Bůhví proč herci, ledva vejdou na Thálie, chytí nákazu mramoru a kážou jako politici při okresním sjezdu.
U Lvů a Andělů se naopak nebere vážně nikdo a nic. Sice tak příjemně bourají kletbu oficiálnosti a osvěžují veteš televizní zábavy, navíc předstírání trapasů šikovně schová omyly skutečné. Jenže "lví" humor Jaroslava Duška či "andělská" besídka divadla Sklep není pro každého. Utrhnou-li se ze řetězu, což se zdravému komediantství nedá zakázat, nastává podobný efekt jako u neuctivé parodie Tele tele. Menšina příznivců jásá, většina je znechucena "znevážením slavnostní chvíle". Výsledek? Rozpaky nad Anděly, jež Nova podle mluvčího Petra Kostky podrobí "důkladnému rozboru". Styl pořadů hledá zlatou střední cestu diváckého vkusu.
Zašesté, zlatý střed souvisí s moderátorem. Ze sledovanosti českých ceremonií lze odvodit nejen fakt, že nejvíce diváky zajímá televize s cenami TýTý, pak teprve film, hudba a divadlo. Dá se odtud vyčíst i představa, jaký by měl být jejich moderátor: vtipný, leč uhlazeně, pohotový, ale neútočně, lidový, ale ne hrubý, uvolněný, ovšem s kravatou. Vlídný komik ve smokingu, typ Marka Ebena či Steva Martina z letošních Oscarů.
Zasedmé, show je tvrdá týmová práce. Český host usedne a čeká, že ho budou bavit, americký hraje s sebou. Steve Martin neříkal bůhvíjaké perly, ale kdo byl v záběru, reagoval na ně ostošest. A když režisér z detailů reakcí složil celou šachovnici a jako perličku přidal do jednoho políčka animovanou figurku, televizní divák měl dojem, že přihlíží obří parádě, ačkoli možná zrovna v tu chvíli půl sálu odcházelo na WC. Výroba iluzí k cenám patří.
|
Televizní sledovanost udílení letošních cen |
| Česko * Thálie - 850 tisíc lidí * Andělé - 900 tisíc lidí * Český lev - 1, 2 milionu lidí * TýTý - 2, 2 milionu lidí |
|
Spojené státy americké |
|
Zdroj: ČT, Nova, Reuters |
