Nejhorší je nudný film, míní režisér Wargnier

- Pražské přehlídky francouzského filmu, která potrvá od 25. do 27. dubna, se účastní režisér Régis Wargnier. Zprvu pracoval jako asistent například s Claudem Chabrolem či s Volkerem Schlöndorffem. Jeho samostatnou režijní prvotinou se stala v roce 1986 Žena mého života s Jane Birkinovou, Christophem Malavoyem a Jeanem-Louisem Trintignantem v hlavních rolích. Za snímek Indočína získal režisér v roce 1993 Oscara pro nejlepší zahraniční film.

Na stejnou cenu byl letos nominován režisérův nejnovější snímek Východ-Západ, jenž líčí růžové sny a krutou skutečnost při návratu ruských emigrantů do poválečného Sovětského svazu. Wargnierovu filmografii doplňují ještě díla Jsem pánem hradu (1989) či Francouzská žena (1996).

Svým šarmem sice režisér Régis Wargnier příkladného Francouze nezapře, ale vstřícným vztahem k americké kinematografii se od řady svých francouzských kolegů liší. "Jedinou odpovědí na sílu hollywoodské invaze může být naše originalita a talent," tvrdí tvůrce, jenž v úterý na úvod pražských Dnů francouzského filmu uvedl své dílo Východ-Západ.

Před třemi lety jste posuzoval filmy v porotě karlovarského festivalu. Co se od té doby v kinematografii podle vás změnilo?

Nabídnu spíš dojmy než jednoznačný názor. Ale přiznám, že na rozdíl od řady kolegů se mi teď docela líbí americké filmy. Kolekce uchazečů o Oscara byla velmi zajímavá, v popředí nestály miliony dolarů na zvláštní efekty, nýbrž příběhy. Třeba Americká krása mohla být klidně evropská, česká nebo francouzská, až mi to nedá spát. Šestý smysl sice nepatří k mým nejoblíbenějším, ale scénář je chytře postaven, taky Insider je výtečný... Prostě vládne tam scénář, vyprávění, příběh, i když takový Matrix jsou schopni natočit jen v Americe - proto mi připadá normální, že americký film si všude na světě drží první příčku. Někteří brojí proti hollywoodské digitalizaci, Lucas prý už chce příště takhle točit - nu, možná to bude revoluce, a možná taky ne. Pořád se přece bude promítat v kinech. Na druhé straně se hodně mluví o evropském filmu, ale teď mě nenapadá ani jediný, který by byl evropský svým tématem, nikoli jen spojenými finančními zdroji.

Ani svůj film Východ-Západ nepovažujete za evropský? Vracíte se v něm do Stalinova poválečného Sovětského svazu a rodina, která po návratu z emigrace objeví hrůznou pravdu, je rusko-francouzská.

Ano, jenže kdyby tu nebyla postava hrdinovy francouzské manželky Marie, neměl bych důvod ten film točit. Marie je mou vstupní branou do příběhu. A téma filmu lze chápat šířeji než evropsky. Od počátku se v něm setkávaly dvě kultury: ruští i francouzští autoři, herci, technici, ale látka si onu směs žádala. Jen kostýmy a dekorace byly čistě ruské - a hudba anglická.

Zajímá vůbec francouzské diváky příběh z jiné země, navíc historický a politický?

Ve Francii máme agentury, které chytají první diváky při odchodu z kin a z jejich názorů dělají rozbory - pro nás filmaře to bývá strašlivý okamžik ztráty iluzí. Nicméně Východ-Západ měl reakce výborné, ač předtím jsem jistou nechuť k tématu u lidí cítil. Možná má západní Evropa špatné svědomí, intelektuální špičky dlouho podporovaly komunistickou ideologii i komunistickou stranu Francie a francouzský divák nechtěl vědět, co se děje za železnou oponou, natož teď, když se ten systém zničil sám. Ten rezervovaný postoj jsem zažil ve Francii i Itálii, naopak v Americe byl diametrálně odlišný. Na amerických festivalech sbíráme ceny diváků a největší triumf jsme zažili v Miami - snad tu hrál roli i skutečný příběh malého Eliána. Má podobné prvky jako Východ-Západ: rodiče, děti, invazi, komunismus, diplomacii, policii, moře, utonutí. Některé příběhy se zřejmě opakují.

Na rozdíl od Indočíny jste za Východ-Západ letos Oscara nedostal. Který z obou ceremoniálů jste prožíval víc?

Napodruhé jsem byl bezstarostnější a víc jsem si vychutnal dny před slavností. Američané vám pořád opakují, že už i nominace je vlastně vítězství, a opravdu vás to nechají prožít. Navíc se Almódovarova výhra jasně čekala, jen jeho film Vše o mé matce z nominované pětice zahraničních děl už běžel v kinech, a já mám pro něj veliké uznání. Takže žádné slzy nad porážkou nepředvedu.

Do kina chodíte jako profesionál. Přesto, existuje typ filmů, které nenávidíte natolik, že byste odešel ještě před koncem?

Nesnáším pornografii. Nechodím na animované filmy, nijak se mě nedotýkají. A mám jistý odpor k přílišnému násilí. Nicméně vůbec nejhroznější jsou filmy nudné, což bohužel předem nevíte. A ani z takových neodejdu, protože až do konce doufám, že se to zlomí.

Régis Wargnier, francouzský režisér.