Nadnárodní svéráz milování ve třech

Dva zběhlí odsouzenci na smrt a jedna žena ve vychladlé posteli. Více hrdinů pro svůj nový film Kukuška režisér Alexandr Rogožkin nepotřeboval. Přesto tvůrce proslulého Svérázu národního lovu (a rybolovu) znovu utáhne diváka na vařené nudli: smíchem, strachem i nevysloveným vzkazem o věcech důležitějších než dějiny.

Na sklonku války se sejdou v příbytku osamělé Laponky, dychtící po jakémkoli mužském, hned dva adepti její touhy. Podle uniforem jsou nepřáteli, ve skutečnosti mají podobný úděl.

Mladý Fin byl svými druhy přikován ke skále, protože už nechtěl bojovat za nacisty, postarší Rus zázrakem přežil nálet, když ho rovněž jeho vlastní lidé vezli k vojenskému soudu.

Stačilo by pár vět, mohli si podat ruce a třeba se i dohodnout na pravidlech milostného trojúhelníku. Jenže každý z trojice umí jen svou rodnou řeč - a z toho babylonského zmatení jazyků "já o voze, ty koze" těží Rogožkin nevyčerpatelný zdroj humoru i dramatických důsledků.

Model vyprávění, úsporný, jasný a zároveň plný napětí, se trochu se podobá oscarové Zemi nikoho. Když se přikovaný Fin zkouší osvobodit, připomene zase Trosečníka, dalšího Robinsona Crusoa odkázaného na pár předmětů, vlastní vynalézavost, víru a čas.

Servisní článek k filmu najdete ZDE

Laponka pohřbívá mrtvé "po částech", s věcností děsivější než nářek. Vůkol dýchá panenská, čistá, svobodná i mrazivě odtažitá tajga. Z krve a mléka sobů míchá Laponka posilující směs - napůl léčitelka, napůl čarodějka z rodu šamanů, ale především ženská, která ve dne obstará domácnost, večer nakrmí své muže a v noci chce odměnu.

Kukuška Rusko, Finsko, 2002
Scénář a režie	Alexandr Rogožkin
kamera	Andrej Žegalov
hrají	Ville Haapasalo Viktor Byčkov Anni-Kristina Juuso
hudba	Dmitrij Pavlov
původní název	Kukuška
délka	100 minut
žánr	tragikomedie
Kukuška - premiéry
kina	9. října 2003

Od toho mladšího, ač i střídání stráží může přijít. Svérázná domácnost, kde si každý vede svou, je sladkým obrazem přežití přesto, že domluva není možná. Finský vzdělanec neuspěje se jmény Tolstého či Dostojevského u Rusa, jenž v půjčené sukni vyhlíží jako Sarka Farka z Hrátek s čertem a ukazuje mu fotku Jesenina, na niž zase Fin reaguje: "Vaše žena? Pěkná!"

Rus chodí na houby, Fin buduje saunu, Laponka jim vykládá o svém horkém těle, nikdo nikomu nerozumí ani slova, ale žijí den za dnem a válka se zdá daleko - dokud neudeří děsivou ironií, v níž se nedorozumění znásobí zhrzenou žárlivostí.

Až potud má Rogožkinův film ryzí soudržnost obsahu i tvaru, tu však v závěru rozvolní a rozbije snovými obrazy pouti mezi životem a smrtí. Pokazí, co tak důvtipně budoval, a pohaslá jiskra už ve shrnutí ženského a mužského údělu znovu nenaskočí.

Fotografie z filmu Kukuška.

Fotografie z filmu Kukuška.