Jako dobře živeného, civilně zarostlého pohodáře s brejličkami a nekonečnou fantazií.
Při natáčení King Konga se však režisér navenek změnil a jeho ctitelé se začali bát. S upravenějšími vlasy i vousy, s kontaktními čočkami místo brýlí, o pětatřicet kilogramů lehčí po změně jídelníčku, do nějž někdejší polykač hamburgrů zařadil jogurty a müsli – bude to ještě "jejich" Jackson? Nestane se z něj hladový mrzout, hollywoodský manekýn bez ohňostroje vtipu a nápadů?
Po světové premiéře King Konga na Novém Zélandu si oddechli. Slovutný rodák na ni přišel jako vždycky v oblíbených šortkách, které nosí i za mrazů, a filmem stvrdil vypravěčskou lehkost, pro niž bývá čtyřiačtyřicetiletý tvůrce označován za následníka Stevena Spielberga.
Po tolkienovské trilogii, kdy jako první na světě natočil tři velkofilmy najednou, navíc odměněné sedmnácti Oscary, na něj byli nejpyšnější znalci "raného Jacksona". Podobně jako jiný šílený samouk Quentin Tarantino dokázal i Jackson povýšit kult, tedy srdeční záležitost úzkého okruhu zasvěcených, na masovou základnu, aniž se svým starým známým odrodil a novým podbízel.
Příští vyznavač hororů se narodil jako jediné dítě Billa a Joan Jacksonových stylově o Halloweenu, 31. října 1961. V osmi letech viděl v televizi King Konga z 30. let, ihned se rozhodl stát filmařem a poprvé vzal do ruky kameru.
Koupila mu ji přítelkyně rodiny, když viděla, jak jej baví fotoaparát. Jeho prvním dlouhým filmem se stala v roce 1983 hororová komedie Vesmírní kanibalové, v níž s lidožrouty z kosmu bojují "naši hoši". Točil ji čtyři roky, o víkendech s kamarády a rodiči.
Rebelskou směs smíchu a strachu pěstoval Jackson dál. V parodii na loutkový pořad Muppet Show jménem Meet the Feebles, první společné práci se scenáristkou Fran Walshovou, s níž žije, píše a má dvě děti, šokovali něžní maňásci krutostí, podobně jako pak zombíci včetně miminka v Živých mrtvých.
Zatímco milovníci žánru jásali, seriózní kinematografie ocenila až Nebeská stvoření z roku 1994, příběh vražedně chorobné závislosti dvou kamarádek, jehož scénář vynesl Jacksonovi nominaci na Oscara.
Po Zapomenutém stříbru, předstíraném "dokumentu" o smyšleném novozélandském filmovém průkopníku, v nějž hrdá vlast uvěřila, utvrdil Jacksonovu pověst další z jeho "ulítlých" hororů: Přízraky, v nichž lovec duchů honí stín masového vraha. Hollywood to riskl a svěřil mu Pána prstenů.
Vydělaly obě strany. Tehdy Jackson dostal deset milionů dolarů za režii plus procenta z tržeb, jež přesáhly miliardu. U King Konga měl honorář daleko vyšší, neváhal však překročený rozpočet krýt ze svého. Nemění se ani v tom, že videodeníky z natáčení i rozhovory poskytuje webovým fanklubům, že rád mystifikuje – na apríla ohlásil dvě pokračování King Konga, díly o jeho synovi a vlčím doupěti.
Zůstává nadšeným klukem, sbírá rekvizity z klasického King Konga či modely zbraní ze světových válek. Vždyť domácké válečné filmy s úžasnými efekty točil už jako výrostek, než v sedmnácti opustil školu a živil se v novinách.
Co má hravý medvídek ještě rád? Potomkům Billymu a Katie i sobě dává roličky ve svých filmech včetně Pána prstenů, jehož první díl natočil v jedněch botách a dvou tričkách. Miluje hudbu 60. let, hlavně Beatles, staré bondovky – a horory. "Zas bych si rád nějaký zkusil," naznačil velký filmový pohádkář Jackson.
