Největší slávy se sice Formanovi dostalo za snímky natočené po odchodu do Ameriky, jako Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeus, stopu v dějinách kinematografie ale zanechal už debutem Konkurs nebo filmem Hoří, má panenko. Miloš Forman zemřel 13. dubna 2018 v USA ve věku 86 let.
Naposledy stál Miloš Forman za kamerou, když ve Španělsku natáčel Goyovy přízraky (2006). Za historický film, ve kterém se svým způsobem vypořádal i s tragickým osudem svých rodičů za druhé světové války, ovšem příliš uznání od kritiky ani diváků nezaznamenal.
Mnohem lépe ale dopadla Formanova úplně poslední režie, inscenace jazzové opery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka, kterou v roce 2007 připravil pro pražské Národní divadlo a na které spolupracoval se syny Petrem a Matějem. Úspěšné představení se dočkalo i televizního záznamu a stalo se tak vlastně posledním Formanovým tvůrčím počinem.
Práci pro jeviště přitom Forman nikdy moc nevyhledával. „Já se u divadla necítím pohodlně. Přejít z filmu na pódium, to je jako točit scénu na jednu kameru z jednoho úhlu,“ svěřil se jednou Forman, který si krátce po svém příchodu do Spojených států vyzkoušel i režii divadelní hry na Broadwayi.
V hlavě mi zní to jeho: „Dobrý, dobrý!“ vzpomíná Antonie na dědu Formana |
Do Ameriky přišel už jako uznávaný filmový režisér na samém konci 60. let. Absolvent pražské FAMU měl v tu dobu za sebou úspěchy s Černým Petrem (1963), který získal cenu mimo jiné na festivalu v Locarnu, nebo Láskami jedné plavovlásky (1965), které si přivezly cenu z Benátek. Hasičská tragikomedie Hoří, má panenko (1969), která stejně jako Lásky jedné plavovlásky Miloši Formanovi vynesla nominaci na Oscara, je zářným dokladem Formanova talentu přivést k uměleckým výkonům neherce.
Formanův první americký film Taking Off (1971) byl přijat jen vlažně. „Musel jsem začít dělat film jinak. Ukončit film bez ukončení příběhu, to americké publikum nechtělo,“ uvědomil si Forman. „Rozhodl jsem se zkusit to ještě jednou. Věděl jsem, že dokážu udělat v Americe úspěšný film,“ vzpomínal na dobu, kdy mu Michael Douglas nabídl režii knihy Vyhoďte ho z kola ven. Přes počáteční nedůvěru i problémy s obsazením se zrodila filmová legenda Přelet nad kukaččím hnízdem (1975).
Snímek s rozpočtem tří milionů dolarů utržil jen v pokladnách kin přes sto milionů dolarů - hlavně ale uspěl u americké filmové akademie, která film ocenila pěti Oscary v hlavních kategoriích včetně režie.
To už byl Forman oficiálně v emigraci, když po Taking Off nedostal od československých úřadů svolení k další práci za hranicemi. Úspěch „Přeletu“, příběhu o vůli po svobodě a snaze o uchování důstojnosti, mu nakonec otevřel cestu k dalším projektům, kterými dokázal nevšední nadání.
Od muzikálu Vlasy (1979), přes osmioscarového Amadea (1984), natáčeného v Československu, po Lid versus Larry Flynt (1996), nejkontroverznější snímek Formanovy kariéry, jenž získal Zlatý glóbus i Zlatého medvěda na Berlinale.
Zde o tři roky později ocenili i Muže na Měsíci. Blízko k Oscarům, osm neproměněných nominací, mělo i Formanovo drama o rasové nesnášenlivosti Ragtime (1981), které natočil dle románu Edgara Lawrence Doctorowa.
Když zůstal v Americe, nechal Forman doma svou druhou ženu Věru Křesadlovou, která chtěla zůstat v Praze, i syny-dvojčata Petra a Matěje. „Kluky jsem s sebou do Ameriky vzít nemohl a kvůli tomu, co jsem sám zažil, bych je nikdy o mámu ani nepřipravil,“ vzpomínal Forman, jehož rodiče zahynuli v německých koncentračních táborech za války (a až dlouho po ní se dozvěděl, že jeho biologickým otcem byl židovský architekt Otto Kohn, se kterým se ale nikdy neviděl; za otce považoval čáslavského učitele Rudolfa Formana).
Stálo to za to, říkal muž, který nesnášel pokrytce. Forman by se dožil 90 let |
Svůj osud přitom nevnímal malý Forman, který se narodil 18. února 1932 v Čáslavi, nijak tragicky, ve vzpomínkách popisuje, jak se těšil z pozornosti okolí a užíval si nezávislosti. Po válce se jako válečný sirotek stal studentem prestižní internátní školy v Poděbradech, kde se potkal třeba s budoucím prezidentem Václavem Havlem, s kterým se pak celý život přátelil. „Nebylo v mém životě mnoho lidí, s nimiž by mě pojil 60 let trvající vztah,“ řekl Forman po Havlově úmrtí v roce 2011. Jeho spolužáky byli i bratří Mašínové a Ivan Passer, který mu psal scénáře k prvním filmům.
Později se pokoušel dostat na DAMU, nakonec absolvoval scenáristiku na FAMU. Za studií sbíral zkušenosti jako moderátor v televizi, vyzkoušel si i menší filmové role. A v roce 1963 poprvé uhranul publikum svým debutem Konkurs.
Už předtím se uplatnil jako scenárista, třeba filmu Štěňata (1957), díky němuž se seznámil s herečkou Janou Brejchovou, svou první ženou. Svazek vydržel jen čtyři roky. Podruhé se oženil v roce 1964, vzal si jednu z představitelek Konkursu Věru Křesadlovou, která mu porodila dvojčata Petra a Matěje. Formanovou třetí manželkou se v roce 1999 stala spisovatelka Martina Zbořilová, matka jeho dnes už dospělých dvojčat Andyho a Jima. S ní žil v klidu na své farmě v Connecticutu, kde často přijímal hosty v Čech. Zemřel v nedaleké nemocnici.
Dnes režiséra kromě jeho díla připomíná také řada dokumentů, které o Formanovi vznikla - od filmu Chytilová Versus Forman; Vědomí souvislostí, který s ním slavná režisérka natočila pro belgickou produkci v roce 1981, přes dva portréty Miloslava Šmídmajera z let 1990 a 2009 až po dokument Heleny Třeštíkové nazvaný Forman vs. Forman. Krom řady zahraničních ocenění získal například i domácí cenu Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu, prezident Václav Havel mu udělil Medaili Za zásluhy.
V jeho rodné Čáslavi je Kino Miloše Formana, jeho busta na rodném domě a také dlažební kostky s názvy jeho filmů a daty premiér i Formanova ulice, která je ale pojmenovaná po jeho rodičích. V Praze nese jeho jméno piazetta před hotelem Intercontinental.
