RECENZE: Manželské etudy s reklamkou. Svatba je mejdan, příbuzní nikde

Každý osud je jedinečný, takže hledat v cyklu Hany Třeštíkové Manželské etudy: Nová generace obecnější sociologickou zprávu lze těžko. Ale ze srovnání s původními Manželskými etudami její matky Heleny Třeštíkové z 80. let přece jen jisté změny vyplynou.

Zaprvé uniformita profesí: u řady aktérů se opakují marketing, management, reklama, aniž by měl divák reálnější představu o podobě jejich práce a zejména vztahu k ní, když zaměstnání tak rychle střídají.

Zadruhé motivace k sňatku: typickým příkladem je dvojice se spoustou zájmů, která po devíti letech soužití bere svatbu jen jako „velký mejdan“, který nic nemění. Oba pracují, on má navíc kapelu, ona jógu a kromě nočních podniků se potkávají tak málo, že si musí určit společné snídaně nebo večer v týdnu doma, aby se vůbec viděli. „Ještě se nebudeme vázat, do našeho životního stylu se děti nehodí,“ opakují – načež sedm let po svatbě přiznají, že už se o ně začínají snažit. Pokud to ještě půjde.

Zatřetí: návyk na soběstačný životní standard. Jako v případě páru, kde on, otec syna už z předešlého vztahu, jezdí bez rodiny s kamarády na hory nebo na surfování a ona raději vydělává na chůvu, než aby zůstala s dětmi doma bez vlastních příjmů. 

„V práci se daří extrémně, ale rodina se komplikuje,“ zazní tu brzy; po smíření přijde další dítě, po něm znovu rozpačitá věta „náš vztah není v dobré kondici“ a po třech letech od svatby rozchod doprovázený soudním sporem o potomky. 

Příběhy z Manželských etud

• Jakub a Mirka si přáli dům, který je nakonec rozdělil
• Petr a Irena, ztraceni ve vlastních zájmech došli až k rozchodu
• Alena a Bernard: Nedělíme práci na mužskou a ženskou
• Po porodu mě Viktor seřval a pomohlo to, přiznala Petra

Začtvrté: proměna jazyka. Až na výjimky účastníci projektu dobře formulují, ale drží si odstup, nesvěřují se s detaily, tlumí emoce, zachovávají dekorum. Těžko říci, zda vyšší stupeň důvěrnosti v původních Manželských etudách byl znakem odlišného pokolení, či umu režisérky, nebo že prostě potřebuje více času, nicméně povšechné popisy typu „co je u nás od minule nového“ celkový dojem ochuzují.

Zapáté: příbuzenské vakuum. Jako kdyby žili na pustém ostrově, manželé se nanejvýš zmíní, že „máme dvě babičky“, ale blíže své zázemí neosvětlí. Opět až na výjimku, již zosobňuje dvojice, která vrací naději ve starosvětsky „normální“ princip rodiny.

Manželské etudy: Nová generace

60 %

Česko, 2019, 3 h 31 min (4x 52–55 min)

režie: Hana Třeštíková

Kinobox: 72 %

Tady se ještě konají velké domácké sešlosti na oslavu narozenin včetně příšerných výtvarných darů, maminka po narození dítěte nespěchá do zaměstnání, ale těší se na druhé, tatínek ví, co obnáší role živitele. Sice mají na všechno tabulky, na kojení i vyměšování potomků, ale nevyžívají se v existenciálních dramatech a nakonec se právě jejich soužití jeví až podezřele harmonické.

Vlastně překvapí, že i manželský časosběr nové generace objevil dospělé lidi, kteří vědí, že čas je vzácný na to, aby se promarnil hádkami, a že sny jsou sice krásné, ale „všichni oceán sjíždět nemůžeme“, takže jim postačí malé radosti z velkopodnikové mikulášské besídky.

I když v době, kdy televizní sledovanosti vládnou stále bizarnější Výměny manželek, se právě vzácně vyrovnaný příběh může jevit paradoxně jako nuda.

Ukázka z dokumentární série Manželské etudy: Nová generace:

28. listopadu 2019