Potkali se poté, co on její obrazy ukradl – načež vznikl výjimečný vztah, kdy sama okradená vytvořila pachatelův portrét.
Úvodní soukromé záběry z vernisáže malířčiny výstavy vystřídají filmařsky nezvyklé záznamy z bezpečnostních kamer, zachycující loupež v galerii. Pak se titulní hrdinové potkají tváří v tvář; on jí tvrdí, že „feťáka nemůžeš pochopit, to jsem nebyl já“, ona se o to přesto snaží.
Norský film v režii Benjamina Reeho obdržel ceny na festivalu Sundance, na přehlídce v Londýně a ocitl se v širší nominaci na Oscara. Loni také zvítězil v diváckém hlasování 46. ročníku Letní filmové školy, již pořádá Asociace českých filmových klubů, což je současně distributor dokumentu, který hodlá po internetové ochutnávce uvést na plátna kin letos na podzim, podle plánu od 7. října.
Barbora Kysilková žijící v Oslu byla z krádeže svých dvou obrazů zoufalá. Přesto u soudu oslovila jednoho ze dvou zatčených, Karla-Bertila Nordlanda, a požádala jej, aby jí stál modelem pro portrét.
Postupně se mezi nimi začalo vytvářet zvláštní pouto, které je navždy propojilo a v dokumentu zjevně oslovilo nejen diváky. Dokonce Hollywood plánuje hranou verzi skutečného příběhu, jenž poněkud připomíná zákulisí ceněného snímku Heleny Třeštíkové René. Recidivista, o kterém točila časosběrný dokument, tehdy vykradl režisérce její vlastní byt, přesto se k jeho osudům právě vrací v pokračování.
„Když jsem při vstupu do soudní síně poprvé uviděla Karla-Bertila, vše začalo nabírat nečekaný směr. Ať jsem se snažila sebevíc, nedovedla jsem se soustředit na nic jiného než na tetování, které mu zpod bílé košile lezlo po dlani, a v hlavě mi jako zaseknutá deska běžela jediná otázka – Kdo jsi? Kdo jsi!“ vypráví malířka Barbora Kysilková.
Režisér Benjamin Ree, který se s kamerou připojil při čtvrtém setkání dvojice, prý na počátku vůbec netušil, kam jej projekt dovede. Původně plánoval pětiminutový dokument pro internetovou televizi v Norsku, ale materiál postupně narůstal. „A ve chvíli, kdy Barbora najde svůj ztracený obraz, jsem věděl, že si příběh vyžádá celovečerní rozměr,“ prohlásil.
Za jednu z klíčových scén filmu pak považuje okamžik, kdy zloděj poprvé uvidí sám sebe na malířském plátně. „Snažil jsem se prozkoumat, co všechno jsme my lidé schopni udělat, abychom byli vidět, aby nás někdo ocenil. A co nás stojí pomáhat druhým,“ shrnul.
Při americké premiéře na Sundance se snímek stal senzací a malířka hvězdou festivalu. „Její protějšek s námi kvůli své kriminální minulosti bohužel nemohl jet, ale po každé projekci jsem od něj předal divákům vzkaz,“ líčí Ree a přidává podrobnosti o dalších osudech protagonistů.
Kysilková dál maluje, žije nyní se svým přítelem ve Švédsku. A Nordland? „Vede se mu dobře, má ještě větší svaly než ve filmu a na obličeji mu přibylo několik nových tetování,“ směje se režisér.
