Ale bavil se stejně naplno jako jeho generační protipól, nositelka sošky za celoživotní přínos režisérka Věra Plívová-Šimková, která zanedlouho oslaví pětaosmdesátku a na jevišti se musela opírat o berle.
Proč vůbec mluvit o věku, který, jak známo, je jenom číslo? Protože hned po ceremoniálu se vynořily obě krajní reakce. Jak nadšené teorie, že ustrnulí filmoví akademici konečně otevřeli cestu mladým talentům, tak naopak plačtivé stesky, že trestuhodně opomněli vyznamenat důležitá historická témata líčící temnotu komunismu.
Obojí je nesmysl.Umění se přece nedělí na staré a mladé, nýbrž na dobré a špatné. Tentokrát se prostě více povedl úsměvný příběh o bláznivé jízdě dvou školáků za svobodou Všechno bude než dějepisné portréty od Jana Palacha po Tomana. Bez ohledu na ročník narození jejich tvůrců.
Výklad světa podle věkových měřítek je ostatně podobně přihlouplý jako reklamy, v nichž zázračné krémy vyhlazují důchodcovské vrásky slečnám, které by ještě nedostaly ani voličský průkaz, a neméně zázračné prostředky na rozbolavělé klouby zase vnucují falešnou představu, že každý senior ze všeho nejraději skáče o tyči.
Ageismus neboli věková diskriminace se sice považuje za společensky nepřípustný jev, ale kult mládí i kult stáří vycházejí z obdobně obecných tezí. Lepší jsou příklady.
Básník Lawrence Ferlinghetti oslavil o víkendu sté narozeniny novou knihou, vydal svůj vzpomínkový román Malý chlapec. Muž, jenž má v San Francisku vlastní ulici a který z návštěvy Prahy vytěžil báseň Řeky světla, v níž „na soše Jana Husa čtu Milujte se a pravdy každému přejte“, by možná u některých akademií přitom narazil. Hlásá totiž odjakživa, že pravé umění musí být srozumitelné všem, nejenom snobským elitám.
Olivia de Havillandová v roce 1968 a Catherine Zeta Jonesová, která Olivii hraje v seriálu Zlá krev (2017).
Herečka Olivia de Havilandová se zase na stará kolena soudí. Poslední žijící hvězda z hlavní sestavy snímku Jih proti Severu, jíž bude v létě 103 let, zažalovala producenty seriálu Zlá krev. Aniž se jí prý zeptali nebo ji třeba jen informovali, použili její osobnost v příběhu líčícím dobovou válku mezi jejími kolegyněmi Joan Crawfordovou a Bette Davisovou. De Havilandová se zlobí, že z její seriálové postavy udělali sprostou klepnu, čímž poškodili její pověst. A tak se proti zamítavým rozsudkům odvolává a odvolává, jako by vzkazovala – Jednou vás utahám, já mám času dost.
Mimochodem, v seriálu ji hraje Catherine Zeta-Jonesová, snacha jiného hollywoodského veterána Kirka Douglase, který 103 završí v prosinci. Třeba mu zase jeho kardiolog povolí, jako při stých narozeninách, výjimečně jedinou skleničku vodky. Jinak už prý alkohol nesmí. Na rozdíl od Jana Františka Uhra, který ho ještě nesmí. Vzdor odstupu bezmála devadesáti let jsou na tom prakticky stejně: na suchu.
Na Febiofestu letos sedí v porotě Amálie Krčmářová (18) i Jaromíra Rezková (75). Domluví se. Někdo zazáří ve věku batolete a skončí, někdo najde cestu až v penzi. Ale nemá to nic do činění s hodnotou jejich díla, dokonce ani s porotci všeho druhu.
Jestli se na Oscarech taktizuje kolem rovnoměrného zastoupení pohlaví, ras a národností, těžko si lze představit, že by Česká filmová a televizní akademie vydala interní nařízení – Letos se budou do volby Českého lva započítávat pouze hlasy pro tvůrce do třiceti let, ať vypadáme progresivně.
Už proto, že by se pokyn vynesl na veřejnost ve chvíli, kdy by ho dočetl první akademik mezi jednatřicítkou a stovkou.
