Proti rozhodnutí poroty udělit Zlatého lva absurdní komedii Roye Anderssona Holub sedící na větvi a přemítající o existenci však koneckonců nelze mít námitky, Birdman v režii Alejandra G. Iňárritua se nemusí bát nezájmu mezinárodního publika, kdežto dílu švédského tvůrce vítězství pomůže na cestě do kin. Také Andrej Končalovskij má na Stříbrného lva za režii více než plné právo: jeho Bílé noci listonoše se staly příjemným překvapením posledního dne soutěže.
Evropa uspěla
Velká cena poroty je správným ohodnocením filmu Pohledem ticha, dokumentu o obětech masakru v Indonésii 60. let, jímž Joshua Oppenheimer navázal na svůj předešlý film o stejných událostech, nahlížených očima katů. O kandidatuře Alby Rohrwacherové na Volpiho pohár za herecký výkon ve filmu Hladová srdce během festivalu nikdo nepochyboval, volbou věnovat i pohár v mužské kategorii jejímu filmovému partnerovi, americkému herci Adamu Driverovi, se porota elegantně vyhnula ocenění jeho slavnějšího krajana Al Pacina za roli v ne zcela povedeném filmu Manglehorn.
Ovšem na druhé straně pominula výkon Elia Germaniho v roli básníka Leopardiho, a ponechala tak film Maria Martoneho Báječný mladý muž bez uznání jeho nepochybných kvalit. Bez ocenění odešly i Černé duše, další z trojice italských filmů, jimž se tleskalo. Itálie tak proti očekávání bodovala jen hereckými cenami za drama natočené ve Státech.
Mastroianniho cenou pro mladé herce udělenou Romainu Paulovi za postavu z filmu Alix Delaporteové Poslední úder kladiva se porota šalamounsky vyrovnala s potřebou nalézt důvod, proč ocenit alespoň jeden ze čtyř francouzských filmů. Snaha upozornit na hodnoty méně známých kinematografií ji patrně vedla k udělení ceny za scénář íránským Povídkám a zvláštní ceny tureckému filmu Sivas, zato ponechala bez povšimnutí čínskou Rudou amnézii.
Za nejúspěšnější lze označit evropské filmy: byť u poroty sekce Horizonty uspěla díla z Indie, Jordánska a Indonésie, zvláštní cenu udělila italskému titulu Belluscone a trofej dostal i herec filmu chorvatského režiséra Ognjena Sviličiče Taková jsou pravidla. Úspěch Balkánu navíc stvrdilo v Týdnu kritiky vítězství srbského filmu Ničí dítě.
Tematickou linií Benátek byl bohužel pocit hořkosti a zklamání nad stavem společnosti, konstatování neschopnosti poučit se dějinami. V kostce to vyjadřuje jedna z absurdních epizod vítězného filmu, kde dvojice trapných obchodních cestujících prodávajících pro pobavení chechtavé sáčky a upíří zuby asistuje triumfálnímu začátku výpravy švédského krále Karla XII. (1697-1718), který vjede do interiéru dnešní hospody ve zbroji na koni, aby s družinou připil na vítězné tažení, zatímco za sklem výlohy pochodují jeho vojáci.
Střih: táž hospoda, za výkladem se potácí opačným směrem zdecimované vojsko, král nedokáže sám slézt z koně. Titulní holub na větvi shlíží na svět, kde se mísí pradávná děsivá dramata s prostředím hypermoderních klinik a muzea s vycpanými ptáky. Napětí mezi všedním a podstatným, mezi komickým a tragickým: to je svět, kam uvádí Andersson, svět, kde vládne všeobecná lhostejnost a tupost.
Vodka smiřuje
Zato Končalovského postavy působí smířeně ve vsi, v níž jedinou komunikaci s domky na druhé straně jezera zajišťuje místní pošťák, ač nedaleko odtud vzlétají rakety do vesmíru. Přestože základ té smířenosti se jmenuje vodka, režisér své postavy nesoudí, ani se jim nevysmívá. Lidskou lhostejnost a zlobu vnímá jako slabost a s herci, kteří všichni představují v jeho poetickém filmu sami sebe, dovedl alespoň na konci festivalu trochu prosvětlit nápor deprese, který jinak diváky v Benátkách tísnil.
