John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava, která dostala cenu za nejlepší vizuální efekty. Práci na snímku Blade Runner 2049 odvedlo i české studio UPP (5. března 2018). | foto: Reuters

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

  • 112
Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou sebevraždu. Členům americké filmové akademie se to povedlo.

Oznámili totiž, že několik vlastních profesních cen během příštího oscarového ceremoniálu odsunou do časů reklamní přestávky, zato však v plném lesku předají zbrusu novou sošku, od níž si slibují vyšší zájem diváků: trofej za „mimořádný přínos v populárním filmu“.

Jinými slovy popřeli své vlastní klíčové zásady, jenom aby zvedli televizní sledovanost. Herec Rob Lowe to vystihl přesně: „Filmový průmysl dnes zemřel.“

Když v roce 1927 stát Kalifornie uznal vznikající americkou filmovou akademii neziskovou organizací, prvních 230 členů složilo vstupní poplatek ve výši sto dolarů a udělilo čestné členství vynálezci Thomasu Edisonovi. Zdálo se, že důstojný spolek nemůže sejít z cesty a hrdé cechovní pocty budou udílet ti nejlepší z nejlepších nejlepším dílům roku; padni komu padni.

Jenže pohádka o skálopevném akademickém světě, kde jediným odborným kritériem zůstává kvalita, i kdyby čert na koze jezdil a komiksové velmoci posílaly dárkové balíčky, se v novodobé historii Oscarů začala drolit. První ústupek přišel v roce 2009, kdy se tradiční pětice nominovaných rozšířila v hlavní kategorii nejlepších děl roku na deset uchazečů.

Čistě účelově, právě a pouze proto, aby tu alespoň „papírově“ našli své favority i vesměs mladší diváci hlavního proudu. Byla to směšně ubohá léčka, kterou fanoušci brzy prohlédli, jejich milované hity beztak znovu končily nanejvýš u cen za triky.

Následující ránu si pak akademici uštědřili, když se nechali zatáhnout do módních závodů v politické korektnosti. Filmy se najednou nedělily na dobré a špatné, nýbrž na bílé a černé, ženské a mužské, asijské a mexické, sexuálně menšinové či většinové. Akademici tak odehnali nejen další diváky ceremoniálu, ale i sázkaře: je až příliš snadné tipovat vítěze podle momentálních vln typu kampaně MeToo a příliš únavné poslouchat sérii projevů na stejné téma.

Minulý ročník se ve sledovanosti propadl nejhlouběji, ale místo aby se akademie pokorně vrátila k podstatě, znovu z ní slevila. Ocenění v méně atraktivních kategoriích se příště předají během reklam, takže lidé u televize uvidí jen sestřih děkovných proslovů, přednost dostane „populární film“.

Jak a kdo ho vybere, zatím akademie nezveřejnila, po pravdě ji však k tomu nikdo nepotřebuje. Pokud chce odměňovat popularitu, může se klidně v tichosti rozpustit, od měření obliby tu jsou divácké ankety nebo žebříčky nejvyšších tržeb. Však už také média přispěchala s nápovědou, za letošní rok dosud nejvíce vydělaly komiksy Avengers: Infinity War a Black Panther, dobrodružný Jurský svět: Zánik říše a animovaní Úžasňákovi 2, největší cynici akademikům předhazují i zmarněný muzikál Mamma Mia: Here We Go Again.

Ale ono není k smíchu, jestliže uznávaní umělci hodlají s plnou vážností vyhlašovat, zda je kapitán Amerika nejsrdnatější či hrdinka Padesáti odstínů šedi nejsvůdnější – jako kdyby špičkový chirurg řídil klání hospodyněk o nejlepší bezinkový sirup.

Na druhou stranu Oscary docílily svého: zase se o nich mluví, byť s útrpným úšklebkem. A to ještě američtí akademici zdaleka nevyčerpali všechny možnosti. Český lev by jim mohl poradit: to chce vzpouru, hromadný odchod členů, založení nové akademie, výměnu šéfů, veřejnou tahanici o původní značku, sponzory, moderátory, podobu sošky i slavnostního večera. Pak je vyšší sledovanost zaručena.

Pro jeden jediný rok.