Revoluce v boji za práva LGBTQ komunity odstartovaná stonewallskými nepokoji je za dveřmi, to však ještě nikdo neví.
O padesát let později už herci Jim Parsons, představitel Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku, a Zachary Quinto známý jako Spock z nového Star Treku, podobnému riziku nečelí. Naopak. Výroční a tentokrát broadwayské zpracování průlomové hry Marta Crowleyho se hrdě opírá o ansámbl sestávající z populárních herců otevřeně se hlásících ke své sexualitě. A tak logicky vzniká poptávka i po nové filmové adaptaci. Nyní ji se stejným obsazením i režisérem Joem Mantanellem uvádí Netflix.
Crowleyho dílo začíná nenápadně – jako uvolněná komedie plná slovních přestřelek a špičkování party přátel, kteří se scházejí v bytě Michaela (Jim Parsons), aby oslavili narozeniny excentrického kamaráda Harolda (Zachary Quinto). Kvůli nezvanému hostu a dost pitomé společenské hře však končí jako vyhrocený střet nafouknutých eg a bolavých duší.
Výsledný film je důstojnou poctou originálu. Přece jen si však Mantanello mohl dovolit do scénáře říznout hlouběji a více se opřít o prostředky filmové řeči. Nedržel se pravidla ubrat, ubrat, ubrat, a tak se i herci museli místo civilnějšího projevu na kameru přiklonit k tomu jevištnímu.
Některé charaktery sice k teatrálnosti přímo vybízejí, například Parsonsův hrdina je ale chodícím natlakovaným hrncem, kterému režisér umožňuje páru upouštět jen prostřednictvím sarkastických invektiv. A to je škoda. Zbytečně pak chvílemi působí, jako by se nedokázal vymanit ze stínu sitkomového Sheldona.
Máslo však na hlavě nemá jen režisér, ona i předloha vzbuzuje po dekády mezi diváky i recenzenty mnoho otázek. Třeba o tom, proč jsou vlastně právě tito muži přáteli, za jakým účelem přichází nezvaný host nebo proč se k sobě všichni zúčastnění chovají způsobem, který je prezentovaný ve filmu.
Nejasnosti nikdy neurovnal ani sám Crowley. Prozradil jen, že Michael je inspirován jím samým a postava Harolda zase jeho blízkým přítelem Howardem Jeffreym, známým tanečníkem a hollywoodským choreografem. Oba pány seznámila herečka Natalie Woodová, která díky tomu, že Crowleyho na oko zaměstnala jako svého asistenta, dokonce vznik Kluků z party umožnila. Slavná tvář West Side Story se řadila k výrazným podporovatelkám práv LGBTQ komunity.
Zachary Quinto před natáčením pochyboval o relevanci filmu v současném světě. Nebyl si jistý, zdali právě tento pohled na homosexuály není přežitý. A možná měl pravdu, remake však slouží především jako připomínka toho, jak to kdysi bývalo. A už není. Někteří na to totiž nebezpečně rychle zapomínají. Škoda jen, že právě takoví se na Kluky z party asi nikdy nepodívají.
