Za první světové války se narodil, za druhé sloužil v armádě, po ní se vrátil k divadlu, které hrál od školních let, a hned si ho našel i film. Výraznou roli měl roku 1949 ve snímku Šampion, za titulní postavu boxera získal svou první nominaci na Oscara.
V roce 1956 přišla druhá oscarová šance, tentokrát za roli malíře Vincenta van Gogha v přepisu životopisného románu Irvinga Stonea Žízeň po životě. Ale znovu to nevyšlo, sošku získal kolega Anthony Quinn ve vedlejší roli Paula Gaugina.
Mužný vzhled předurčil Kirka Douglase k četným příběhům z Divokého západu. K nejslavnějším patří Přestřelka u O.K. Corralu, kde v roce 1957 hrál po boku Burta Lancastera a v režii Johna Sturgese, později tvůrce Sedmi statečných.
V témže roce potkal Kirk Douglas jiného slavného režiséra. Stanley Kubrick mu svěřil hlavní roli ve válečném dramatu Stezky slávy, jež se odehrává na frontové linii mezi Francouzi a Němci roku 1916. Kvůli kritickému tónu se film ve Francii dlouho neuváděl.
Nejen v malířské historii, ale také na westernové půdě se Kirk Douglas znovu utkal s Anthonym Quinnem. Poslední vlak z Gun Hillu, v němž první chce zatknout syna druhého za vraždu své ženy, vznikl v roce 1959 a opět pod taktovkou Sturgese.
V roce 1960, pro změnu opět s Kubrickem, ztvárnil Kirk Douglas nesmrtelnou titulní postavu v historickém velkofilmu o vzpouře otroků nazvaném podle jejího vůdce Spartakus. Oscary tradičně sbírali jiní, třeba za vedlejší roli Peter Ustinov.
Tichá dohoda z roku 1969, kterou natočil Elia Kazan, přinesla Kirku Douglasovi nezvyklou úlohu. Představuje potomka řeckých emigrantů, který si splnil americký sen, přes všechny viditelné úspěchy se však potýká s pocitem životní prázdnoty.
Pestrý život absolvoval Kirk Douglas i v soukromí. Ze dvou manželství má čtyři syny, nejznámější z nich je Michael Douglas, který si otcův oscarový sen již splnil.