Navíc ani tam, kde promítat mohou a chtějí, není vyhráno. „Nádraží neberou spěšniny - a nelze se divit, lidé a humanitární pomoc jsou důležitější než krabice s filmy,“ vysvětluje Jan Strnad z Bontonfilmu, proč může distribuce kopií váznout.
Kromě toho filmy se vypravují z pražského Masarykova nádraží, které bylo během kritických dní několikrát mimo provoz; pak zase odmítaly zásilky přijímat stanice na severu Čech, kam se záplavy stěhovaly. Bude trvat několik dní, než se zjistí, které filmy dorazily na místo, které uvízly na půli cesty nebo uplavaly, jako se to stalo jednomu „kinu na kolech“ v maringotce.
Zatím ví Strnad jistě, že jejich novinka týdne, válečné drama Údolí stínů, odešlo z Barrandova, kde se vyrábějí titulky, do krajů včetně kopie, která musela do Plzně na poslední chvíli náhradní cestou - autem. Do vyšších pater tu stačili vynosit krabice s předpokládaným hitem sezony, Spielbergovou sci-fi Minority Report. Každá z kopií má cenu nejméně šedesát tisíc korun a vyrábějí se jich až tři desítky.
V Plzni, odkud naléhavě volali po premiérovém snímku, zůstaly promítací sály nedotčeny. „Zatopeno bylo jen staré kino, kde už se léta nepromítalo,“ říká ředitel plzeňského festivalu Finále Ivan Jáchim. Postižena byla tradiční kina v Českých Budějovicích či Litoměřicích, zato hrály všechny mimopražské multiplexy.
Naopak, v hlavním městě se smíchovská vícesálová kina i Slovanský dům v centru vrátily k provozu až ve čtvrtek. „Začínáme horními sály. Postupně, jak se do práce dostanou promítači, přidáme ostatní,“ uvedli ve Slovanském domě.
V kritických pražských dnech se kromě Hostivaře, kde Botič jen pohrozil, nepřetržitě promítalo pouze na Černém Mostě - a měli překvapivou návštěvnost. V úterý dva tisíce, ve středu čtrnáct set lidí. Distributoři to však považují za pochopitelné: sami prý cítili po hodinách u televizních zpráv potřebu přepnout na něco únikového. Chápou tedy i kolegyni, která si zašla do videopůjčovny pro komedii Prci, prci, prcičky.
Podobnou zkušenost měli v řadě půjčoven, i když ne všichni lidé šli pro kazetu, aby zapomněli na realitu. „Měli jsme tu návaly, ale ti lidé se tvářili, jako by se nic nedělo,“ říká zaměstnankyně videopůjčovny Minar na Dejvické, jíž se záplavy vyhnuly. „Hlavně to byli zákazníci, kteří dostali z práce volno, neměli co dělat, tak hledali zábavu. Chovali se tak bezstarostně, až nám z toho bylo nepříjemně. Jen jedna návštěvnice si vybranou kazetu nakonec nevzala - prý by na to stejně neměla náladu.“
17. srpna 2002
