Oba slogany se šířily zákulisím už před ceremoniálem, oba charakterizují totéž. Tedy příklad, kdy se jednoznačný favorit a následně i vítěz oslavuje jako nejlepší film roku, ve skutečnosti se však cenou vyjadřuje spíše všeobecná náklonnost vůči dotyčnému režisérovi a jeho celoživotní tvorbě.
ČTYŘI SOŠKY PRO MENZELADiplomat by asi pravil, že akademici mají sklon hodnotit filmy v souvislostech, prostořeký by jim přiřkl delší vedení. Bezesporu Martin Scorsese i Jiří Menzel jsou legendy hodné respektu, byť už natočili silnější filmy než ty, s nimiž za rok 2006 vyhráli.
Přesto zůstávají i jiné otazníky. Viděli akademici opravdu všechny filmy, i ty divácky úspěšné, jimž nedůvěřují? A pokud ano, jak jim unikl třeba výkon Anny Polívkové v Účastnících zájezdu?
KDO SE RADUJE Z ČESKÉHO LVAA pokud jich ze sto padesáti někdy hlasuje jen část a z té části se další část volby vzdá, protože nevědí nebo jde o jejich film, kolik hlasů vlastně rozhoduje? A neměli by členství v akademii získat i nominovaní, nejen vítězi, aby měl výsledek váhu?
Kromě úcty k mistrům si Český lev letos půjčil od Oscarů i model večera, kde každou cenu předá jiný host. A někteří skvěle bavili. Jenže i tady se kupí otázky bez odpovědí.
BEZZUBÝ ČESKÝ LEV NEBAVÍProč na scéně pobíhala smrtka, navíc před vstupem dvou nestorů? Proč Lvi po vzoru Oscarů neuctí i v přenosu, nejen v brožurce, památku zemřelých kolegů? Proč večer opět uváděl dobrý herec, ale nezkušený moderátor – Igor Chmela v otřepané roli poplety?
Proč se nominace a mluvené slovo překrývaly? Proč bylo tolik záskoků? A proč má zmatený divák poslouchat vzkazy o vegetariánství, převtělování a zelené planetě?
