Klíč - Fotografie z filmu Klíč (2005) | foto: Bontonfilm

Kdo se rád bojí, ať jde na půdu

V rodině hororů, jež se nebývale rozrůstá, patří Klíč spíše k pevnému kmeni duchařské klasiky než k nové větvi masového vybíjení teenagerů.

Platí to přinejmenším o první půli, která děsí podle tradičních zásad a s osvědčenými pomůckami. Takže film hudbou i obrazy nastoluje přízračnou náladu amerického jihu či objevuje nahodilé typy podivínů v krajině močálů a krokodýlů, na jejichž přímý zásah člověk podvědomě celou dobu čeká – marně.

Dějištěm je samozřejmě staré sídlo na samotě, onen typ zdánlivě pustého domu, na jehož verandě se vrzavě houpe prázdné křeslo, kde každý kout volá po smetáku a malířské štětce, kde vládnou praskliny, pavučiny, mouchy, každodenní drobné záhady.

A půda, kam mladá ošetřovatelka starých manželů pronikne díky univerzálnímu klíči a své zvědavosti, tají lynchovskou sbírku podivností v lihu, jakož i staré fotografie, prsten s hady, zašlá zrcadla a zaklínadlo na dávné gramodesce.

Příjemné stylové tajemno ovšem brzy setřou retroscény, které vysvětlí, jaká tragédie se v domě kdysi přihodila, a hrdinka, jež v duchy nevěřila, se jim snaží přijít na kloub.

V podání Kate Hudsonové, jíž přece jen lépe sedí komedie, je to zdravá sestřička krev a mlíko, po pravdě řečeno dost všetečná a drzá, moderní dívka, která kupodivu nenosí mobil, aby mohla kdykoli volat policii.

Jakmile slečna pochopí, oč v domě jde, a pokusí se chránit svého bezmocného svěřence i sebe, mění se šaráda nadpřirozených sil v pozemskou detektivku, směřující k bojovému ženskému finále.

Výtečnou soupeřku Hudsonové představuje Gena Rowlandsová coby uválená paní domácí s věčnou cigaretou v ústech, nenápadně úporná a herecky sebejistá. Čím více však vyprávění nabývá podoby thrilleru, tím méně straší: v boji o život přijdou ke slovu běžné potyčky a honičky.

Z obřadů utkví v paměti jen odvozenina vúdú jménem húdú a zjištění, jak je důležité mít po ruce zásobu cihlové moučky.

Nicméně konec vše napraví. Pointa Klíče je opravdu zajímavá, nečekaná a rozhodně neodpovídá běžným pravidlům hororového happy endu, kde stačí sečíst mrtvé a živé.

,