Elán a optimismus mu mohou závidět lidé o polovinu mladší. „Když jsem před časem strávil delší čas v nemocnici, sestřičky mě ukazovaly ostatním pacientům, aby viděli, jak má vypadat starý člověk. Vždy s dobrou náladou a úsměvem na rtech, nikoli zdrcená troska s černými myšlenkami, která se věčně trápí a na něco si stěžuje,“ vyprávěl Josef Zíma.
I nyní stále jezdí po vystoupeních a má pořad v rádiu. Za vším vězí jeho tajná zbraň: „Dopřávám si jedinou drogu, na které jsem závislý, což jsou diváci. Oni jsou vlastně nejen drogou, ale i lékem.“
