Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvNově si tak může říkat i spisovatel. „Ještě mi to zní trochu podivně. Po první knize lidem asi přirozeně trvá, než si na označení spisovatel zvyknou… Ale už to tak asi je. Knížku jsem opravdu napsal, takže asi trochu spisovatel jsem,“ říká. Přitažlivost planety Krypton je příběh dvou mladých lidí, kteří jsou na cestě k dospělosti, lásce, sebepřijetí a vyrovnání se s vlastní minulostí.
 |
Na otázku, zdali psaní knihy fungovalo i jako terapie, Jiří Mádl odpovídá: „Tvorba je často terapie. Ten příběh jsem ale v hlavě měl už dávno. Možná tím, že jsem si při psaní procházel nějakým obdobím, kdy jsem více začal sahat sám do sebe, pak kniha dostala víc punc skutečného hledání.“
Autobiografické prvky v příběhu čtenáři hledat nemají. Podobnosti však mohou najít třeba mezi místy, kde Mádl žil a kde žijí jeho postavy: České Budějovice, Itálie, gymnázium v Kremsmünsteru. Hrdinové Přitažlivosti planety Krypton Martin a Veronika se seznamují na Xchatu, kde si společně dopisují v místnosti nazvané Planeta Krypton. Sám Mádl populární chatovací server ze začátku milénia, kde si uživatelé společně mohli psát, také používal.
„Nenašel jsem tam nikoho neznámého jako mé postavy, ale třeba, když jsem byl na gymnáziu v Kremsmünsteru, bavilo mě díky tomu chatu zůstávat ve spojení se svými spolužáky z Budějovic. Měli jsme povolenou jen hodinu internetu denně. Jinak jsem navštěvoval i tematické místností jako NHL, kde jsme si psali o hokeji. Samozřejmě jsem věděl, že se na Xchatu dějí i peprnější věci, ale účastnit se jich, na to jsem odvahu úplně neměl,“ vzpomíná.
Jiří Mádl v komedii Pánský klub
Součástí románu jsou i drobné erotické konverzační výměny mezi hlavními hrdiny. V porovnání s filmem je podle Mádla erotika v knize pro tvůrce pohodlnější. „Nikoho nepřemlouváte nebo nemusíte instruovat. Tady člověk zavře oči, píše a je to prostě jednodušší. Samozřejmě mě pak napadne, kdo to všechno asi bude číst.. ale na to už jsem zase zvyklý od filmu. Navíc si v souvislosti s tímto vzpomínám na pořekadlo, že člověk by měl psát tak, jakoby si to nikdo neměl přečíst.“
Ve filmu Pánský klub Jiří Mádl ztvárnil roli trochu zakřiknutého avšak „správňáckého“ učitele, mladého táty, který se obává, že se mu erotická fascinace mladými studentkami začne vymykat z rukou. Ve filmu se po jeho boku objeví třeba Milan Šteindler nebo Bolek Polívka. „Já jsem se trochu bál, aby mě tato parta nepřeválcovala. Už protože jsem hrál charakterově jinou postavu než oni. Navíc oni to před natáčením už hráli jako představení na divadle. Měli to neskutečně najeté. Takže jsem potřeboval zapadnout a zároveň se odlišit. Tak snad se to povedlo,“ říká.
Vlny možná už v únoru
Státní fond kinematografie v březnu podpořil Mádlův připravovaný snímek Vlny o událostech v Redakci mezinárodního života v Československém rozhlase šedesátých let částkou 15 milionu korun. „Je to poměrně malá část rozpočtu, ale posunuli jsme se díky tomu neskutečně. Státní fond kinematografie totiž funguje jako takový štempl kvality. Není to bankomat. Když vás fond podpoří takovouto částku, dává jasně najevo, že o ten film stojí a měl by vzniknout. Doufám, že v únoru začneme točit,“ říká.
Kdo ztvární jednu z ústředních postav děje, šéfa redakce Milana Weinera, prozatím Mádl prozradit nemůže. Láká tak aspoň: „Jak normálně nejdu po podobě, ale spíš energii, tak tady se to povedlo obojí.“
„Je zajímavé, že o té redakci se mluví tak málo, na to, jak byli důležití. Rádio po vpádu vojsk ještě deset dní vysílalo, a to především díky této redakci. Režim pak bohužel systematicky ničil veškeré materiály, které se jich týkaly. Bylo v jejich zájmu, aby se na ně zapomnělo,“ říká.
Na závěr pak prozrazuje, že jako scenárista a režisér se rozhodl natočit opravdu „dynamický divácký film“, který navíc, pokud vše půjde podle plánu, divákům nabídne jedinečnou a dosud nepoužitou technologii využití dobového archivního materiálu.
