Dokument Jaromír 99 – tam, odkud jsem, jehož premiéru ve středu nasadí ČT art, může obecné povědomí o Jaromíru Švejdíkovi rozšířit – a současně představit kraj, kde se skladatel, kytarista, výtvarník a scenárista cítí doma. Tedy Jeseníky, jimž přisuzuje až mystické kouzlo.
„Hodinu se koukám na švestky ve větru, to je atmoška!“ Člověk až trochu závidí muži, jenž si pravidelně prochází svá oblíbená místa, jen aby se prý ujistil, že svět je ještě v pořádku.
Opakovaně zdůrazňovaná magie Rychlebských hor sice časem nabere až monotónně meditativní ráz, podobně jako hudba, nicméně účinkuje i díky projekcím reálných míst do Švejdíkových obrazů, v nichž animace rozsvěcí okénka zapadlých stavení.
Navíc Švejdík používá přesný jazyk, ať už Tančírnu v Račím údolí, někdejší Georgshalle, pojmenuje „secesní ufo v lese“, nebo pohled na okolní scenerie shrne výrokem „Krása střídá nádheru“.
V druhém plánu se dá Švejdíkův portrét chápat jako typická životní cesta od rebelie k vyrovnanosti, od punkových začátků se vzpomínkou „uměl jsem pařit čtrnáct dní v kuse“ po současné rodinné zázemí, kdy vede „vlastně nudný život, ale nutný, aby člověk mohl pracovat“.
Ranní kávu pije na lavičce s výhledem do Polska, po hodinové procházce lesem dostává nápady a obdobné rituály dodržuje i na pražské Letné, byť přiznává: „Městské písně moc neumím, pokaždé se do nich dostane stesk po horách.“
Jaromír 99 - tam, odkud jsemRežie Petra Všelichová, účinkuje Jaromír Švejdík |
V dokumentu vystupují spoluautoři jeho grafických novel Jaroslav Rudiš a Jan Novák i kolegové muzikanti, ale nejzajímavější pasáže obstarává Švejdík sám, počínaje metodou tvorby „bublinek“ a konče charakteristikou největšího vlastního hitu Půlnoční: „Je to skladba průměrná, textově podprůměrná, ale pojí se k ní Neckářův biblický příběh zmrtvýchvstání.“
Ačkoli vypravěčská struktura dokumentu připomíná toulky poutníka odnikud nikam, Jaromír 99 jej svou usměvavou nenuceností naštěstí utáhne. Na ČT art určitě.
