„Jezdil jsem i turné s Karlem Gottem, říkali mi cvičená opička,“ směje se nad archivními záběry Jakub Třasák, když si vybavuje své zážitky dětské hvězdy.
„V osmi letech jsem mohl řídit auto a být vzhůru dlouho do noci,“ popisuje období, kdy coby jediný z Evropy pronikl na jazzový tábor ve Státech. Jako školák měl spoustu fanynek, stíhal třicet televizních vystoupení za čtyři měsíce. Ale pak přišla chvíle, kdy musel dokazovat, že opravdu umí.
Zlom přišel na konzervatoři, kde se kvůli klasické hudbě učil hrát prakticky znovu od nuly, aby se vymanil z dosavadní škatulky. Tehdy ochladl jeho vztah s tatínkem, který jej odmala vedl spíše ke country, a cvičil tak usilovně, až přišel zdravotní kolaps.
Třetí etapu své dráhy, která obnáší třicet let na scéně, zahájil Třasák na vyhlášené americké škole Berklee, kde našel „dobré muzikanty na každém kroku“ a coby dosavadní sólista se naučil pracovat s orchestrem.
Ale také produkovat velké koncerty, točit vlastní videa, nahrávat filmovou hudbu třeba pro značku Walt Disney a především si vydělat na soběstačné živobytí, aby za mořem mohl zůstat.
„Na začátku musíš dělat všechno, hlavní je každý den hrát,“ vysvětluje, proč stojí s houslemi v metru, domovech seniorů či na luxusních výletních parnících, s nimiž objel svět od Aljašky přes Island po Petrohrad, aby doma uspořádal koncert k stému výročí Československa.
Ještě hořím? Jakub TřasákRežie, námět a scénář Hana Pinkavová, účinkuje Jakub Třasák |
Třasákův portrét z cyklu Ještě hořím?, navazujícího po letech na dokumenty o nadaných dětech Nehasit! Hořím, má dvě velké výhody. Jednak množství obrazového materiálu, počínaje dobovými televizními záběry a konče současnou aktérovou tvorbou, jednak bezprostřednost mladíka, který si své místo ve světě chce tentokrát vybojovat úplně sám.
Třebaže při vzpomínce na své rané období „předváděného dítěte“ přiznává hrdina čtvrteční premiéry na ČT art, že něco podobného by v současnosti už bylo nesrovnatelně těžší.
