Ten, kdo se hororové scéně věnuje důkladněji, už to nejspíš také zaznamenal: filmaři jako by nevěděli kudy kam, a tak se zmítají od extrému k extrému. Oba póly přitom spojuje touha maximálně realistického zážitku... Přičemž výsledek je často krajně nerealistický.
3D játra versus homevideo
Na jedné straně tak máme trojrozměrné sequely osvědčených hitů (Halloween 2, Nezvratný osud 4), na druhé naopak maximálně nefilmové, rozklepané záběry ruční kamery, které mají dělat dojem paradokumentárního záznamu (Paranormal Activity, Cloverfield).
Z filmu Paranormal Activity
V případě 3D pokusů se jedná o průšvih: tvůrci spoléhají, že to správné strašení za ně obstará technika (úplně konkrétně - že když na diváka párkrát "sáhnou" z plátna a pak jej ještě zasypají vnitřnostmi, udělali pro kýžený filmový děs maximum).
VýdělekHoror Paranormal Activity, který je ve vybraných českých kinech od čtvrtka, s rozpočtem 15 tisíc dolarů už nyní vydělal více než 100 milionů dolarů. |
"Paradokumentáristé" na to jdou přece jen o něco chytřeji, i když také oni často příliš podléhají iluzi, že ruční kamera je grunt. Není, a zrovna Paranormal Activity, geniální marketingový trik ("zázrak za jedenáct tisíc dolarů, který vydělává miliony"), je toho přímo učebnicovým příkladem.
Na duchy s kamerou
Východisko má skutečně takřka shodné se Záhadou Blair Witch (mimochodem přesně deset let starou): na začátku stojí nevysvětlitelné jevy a lidé, kteří se je rozhodnou přelstít za pomocí digitální kamery.
V případě filmu Orena Peliho se jedná o mladý pár, on úředník, ona studentka. Na rozdíl od filmařské party z Blair Witch nemusejí za duchy do lesa; mají je přímo v domě. Racionálnější Micah proto začne točit dokument, leč hon na duchy je pro něj viditelně spíše zábava než seriózní akce.
To Katie je na tom hůř. Jelikož ono "něco" obtěžuje ji a nikoli Micaha je partnerovým přístupem lehce rozladěna, ale zvědavost a strach jsou silnější než pocit křivdy. Notabene když se na kameře instalované v ložnici a nastavené na noční vidění začnou ukazovat první "divné" věci...
Obrázky z rodinného života...
Paranormal Activity má jeden zásadní nedostatek: pomalý rozjezd. Po čtyřiceti minutách stále ještě převažují záběry a la "Katie si čistí zuby" nebo "podívejte se, jak se máme rádi".
Příprava diváka je důležitá, ale tady už se nejedná o přípravu, nýbrž o bezduchou exhibici, která jde navíc proti kýženému efektu: věřila bych, že řadu diváků vyžene z kina dřív, než se začne něco dít. A že se dít začne!
...a čirý děs
Což je naopak ta dobrá zpráva: Paranormal Activity je po dlouhé řadě bezobsažných vyvražďovaček konečně hororem, který doopravdy děsí. Ne že by byl o tolik obsažnější, ale klasické způsoby strašení (vrzání, bouchání, průvan, spiritistické seance) dokáže umně zkombinovat s těmi moderními.
Pekelný strachS rostoucí frekvencí útoků onoho nevysvětlitelného "čehosi" navíc roste i náš strach, a protože ho tvůrci dávkují skutečně chytře, bojíme se až pekelně. Tereza Spáčilová |
S rostoucí frekvencí útoků onoho nevysvětlitelného "čehosi" navíc roste i náš strach, a protože ho tvůrci dávkují skutečně chytře, bojíme se až pekelně.
Vydržíme-li pak až do finále, čeká nás krajně znepokojivý zážitek: takový, po kterém hororoví fanoušci léta prahnou a kterého se dočkají se jen velmi, velmi zřídka.
Takže ano: všechno už tu bylo, a ani Paranormal Activity nepřináší průlom v hororovém žánru. Ale přináší ryzí filmový děs. Což v záplavě popcornové 3D zábavy není zas tak málo.
Paranormal Activity
Režie: Oren Peli
86 min, hrají Katie Featherstonová, Micah Sloat
Hodnocení iDNES.cz: 70%
