Roman Zach v cyklu Hledání ztracených světů | foto: ČT

PRVNÍ DOJMY: Roman Zach má kouzlo dobrodruha a slovník kazatele

  • 0
Cestopisný seriál České televize Hledání ztracených světů, který diváka od středy zavede na indonéské ostrovy, má jednu výhodu. Roman Zach coby průvodce vyzařuje přirozené kouzlo dobrodruha, ať s domorodci tančí či sklízí rýži, ovšem scénář mu vnucuje slovník svaté Grety.

Šest dílů obnáší šest tisíc kilometrů a navíc fakt, že očarovaný poutník Roman Zach si vskutku nevybírá běžné turistické cíle. Pátrání po dávných tradicích však vypravěčský komentář opakuje v nekonečné smyčce, výrazy pohanských rituálů, krvelačná božstva či duchové předků zaznívají co chvíli, jako by se duchovní rozměr cestopisu musel věčně připomínat a pojmenovávat.

Naštěstí herec v roli objevitele folklóru opravdu není opatrný výletník po asfaltových cestičkách mezi dvěma hotely. S rolníky se brodí po kolena v bahně, pro hostitele shání betel, domáckou náladu společného zevlování na zápraží podpoří coby trubadúr, natírá školu, pere ve strouze, druží se v mikrobusu, potápí se s harpunou, od lovců lebek si nechá obléct obřadní úbor.

Dokonce vydrží i monumentální místní pohřeb s tisícovkou hostů včetně názorného obětování buvolů a vepřů, od kterého kamera milosrdně uhýbá ke znaku civilizace, opodál zaparkovaným motorkám.

Jenže scénář režiséra Jiřího Diarmaida Nováka se pokaždé uchýlí k obecným meditacím na téma, co může s panenským rájem vyznávajícím věrnost kořenům udělat rozmach turismu. Ještěže didaktickou nabádavost polidšťuje smích, neboť vysoký Zach se mezi malými Indonésany vyjímá jako v grotesce.