Závodník, jeho žena a kyslíkový stan tvoří opěrné body prvotiny Adama Sedláka Domestik, která se představila v hlavní soutěži. Slabší povahy se na projekci hroutily, herečka Tereza Hofová naopak řekla, že „v sexuálních scénách jsme mohli klidně jít ještě dál“. Skvělá reklama pro podzimní premiéru.
Do dějin festivalu nejspíš vstoupí i výrok Miroslava Hanuše v roli sportovního lékaře, který hrdinu snímku Domestik dopuje. Prohlásil, že by tu hrál třeba i zadarmo, dokonce by si prý připlatil, jen aby mohl vyjádřit svůj názor, který shrnul do výroku „Nesouhlasím se sportem“.
Dodal, že „celá společnost stojí na adoraci výkonu, což je zmatení hodnot“, zmínil „fotbalové idioty, kteří mi při svém tažení městem lámou zrcátka u auta“, a navrhl zrušit veškeré asociace a se sportovci začít od nuly. Zlatá slova - i když film Domestik vypráví spíše obecně o sobecké posedlosti než o sportu.
Na Domestik je patřičně hrdá Filmová nadace, která ve Varech tradičně vyhlásila vítěze nového kola scenáristické soutěže a netradičně i premiérové kategorie Hvězda zítřka. Neboť právě Sedlákův text, charakterizovaný jako „nekompromisní příběh o rozpadu těla i ducha“, vyznamenala před třemi lety.
Zatímco Domestik je zástupcem „divné vlny“ a Godard náležel k francouzské „nové vlně“ dávno před tím, než natočil pro Jihlavu patřičně ulítlou znělku na displeji telefonu, dlouholetý zpravodaj ČTK Jiří Borovička patří ke staré dobré škole novinářů, která stála u zrodu nynější podoby festivalu. Letos poprvé přijel bez počítače, jako host - a stal se hvězdou večera, třebaže dorazily i slavnější tváře jako Terry Gilliam, Barry Levinson nebo Dagmar Havlová.
Kolegové totiž zasloužilého zpravodaje dekorovali vlastními cenami od medaile pro vítěze přes abiturientskou čapku až po stylovou zástěru, protože Borovičkovu kuchařskou vášeň sdíleli desítky let. A protože bez neviditelných lidí jeho typu by o slavném festivalu vlastně nikdo nevěděl.
