Jiří, u filmu jste začal v roce 1967. První snímek, na němž jste jako pyrotechnik spolupracoval, byl Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky…
Jiří: Tam jsem poznal Květu Fialovou a Václava Vorlíčka. Potřebovali výbuch – atomový hřib na letišti, jen takový malý, do pěti metrů. Když jsem ho udělal, líbilo se jim to a chtěli další výbuch – granát pod sloupem. Já v té době o filmu nevěděl vůbec nic, netušil jsem, že i takovéto záběry se x-krát opakují. A Vorlíček řekl: „Bezvadný, tak ještě jednou.“ Jenže já už neměl materiál. Naštěstí šla zrovna od Kladna mlha a rozhodlo se, že se bude točit až druhý den. A tak jsem si stihl opatřit nějaké zásoby. Posháněl jsem nějaké dusičnany s hořčíkem.
Většina výbuchů je dnes dělaná na počítači a je pravda, že to poznáte. Počítačový efekt prostě nemá „tělo“.