Když jste začal psát knížku, napadlo vás, jakou lavinu tím strhnete? Samozřejmě nenapadlo! Člověk vždycky pochybuje. Když jsem začal psát, vysnil jsem si, že to bude knížka pro naši organizaci pejskařů Se psem mě baví svět. Ale na začátku nikdy nevíte, jestli si to přečte sto, nebo sto tisíc lidí… Moje máma mě chválila, četla to jako jedna z prvních, ale maminky jsou vždycky nekritické. Teprve když jsme byli zhruba před rokem na Arkádách na křtu a já jsem viděl, kolik přišlo dětí, uvědomil jsem si, že se knížka líbí hlavně jim. I když jsem měl zpočátku pocit, že pro děti je ten příběh skoro až tvrdý. Jenže pak člověku dojde, že některé z nich jsou daleko větší drsňáci než dospělí. Zloby se nebojí tolik jako dospělý člověk, který ji už zažil. Děti ji totiž vnímají relativně pohádkově.
15. prosince 2020
