A jelikož Masina zemřela už v roce 1994, tak se celým nápadem Jakubisko příliš nezaobíral. „Pak ale pokročil čas a hlavně technologie, která umožnila aby se Giulietta znovu stala tou věčnou nebeskou bytostí. Tak jsme začali hledat cesty, jakými to provést. Juraj si totiž nepřál, aby se z toho filmu kvůli technologiím stala exhibice triků. A tak vymyslel velice komplikovaný způsob, kdy se kombinovala stará realita s novou,“ popisuje Horváthová-Jakubisková.
Kromě technologií museli tvůrci získat také souhlas od dědiců práv herečky: „Museli jsme pečlivě vysvětlovat, že ji nejdeme použít nějakým naším vlastním způsobem, ale že bude jen znovu hrát Perinbabu. Že se nijak nebude upravovat její herecký výkon a budeme vycházet z toho jejího předchozího. To pak souhlasili a byli nadšení.“
Na otázku, zdali bylo třeba i v rámci tohoto „hereckého výkonu“ vyplatit představitelce role honorář, producentka odpovídá: „Ne, ale museli jsme zaplatit práva... Ale víte, pro nás byla tvorba vždycky o nadšení, peníze byly to poslední, o co jsme se zajímali. To je podle mě taky největší rozdíl mezi naší generací a touto mladou, která o umění nepřemýšlí jako o výjimečnosti, ale jako o obchodním artiklu.“
Jakubisko, ze vzpomínek jeho manželky, byl na každý film perfektně připravený a ulehčoval tím práci i producentovi. „Už když psal scénář, tak měl všechno jasně naplánované. Při dělání rozpočtů jsem měla hned jasno, kolik peněz potřebuju. Věděla jsem, že to prostě bude muset být vysoký rozpočet a že bez něj nejde točit. Jakmile bych začala někde ořezávat, tak by film měl nižší a nižší úroveň. A skutečná kinematografie je prostě drahá,“ popisuje.
S Jurajem se těžko dělalo PR
Hlavní postavou druhé Perinbaby je Lukáš, syn Alžběty a Jakuba z první pohádky, který se rozhodne vydat do světa na zkušenou. Od počátku jeho putování mu tu a tam pomůže najít správnou cestu Perinbaba, zatímco smrtka Zubatá se mu snaží škodit. Lukáš si brzy najde chytrého společníka, psa Ucha, a společně se vydají nalézt bájnou zemi hojnosti, která leží za sedmero horami a sedmero moři až na samém konci světa.
Horváthová-Jakubisková tvrdí, že návrat Perinbaby se dá na Slovensku přirovnat k tomu, čím by pro Čechy bylo pokračování Tří oříšků pro Popelku. „Ty dvě pohádky mají paralelní význam pro oba národy a jejich děti,“ říká.
Kromě filmařiny se Jakubisko proslavil také ve výtvarném umění. Na otázku, zdali si byl sám vědom svého talentu, jeho žena odpovídá: „On to považoval za svou přirozenost. Nepřišel si výjimečný. Když ho někdo pochválil, tak vždycky říkal „ale prosímvás“. Těžko se s ním pak dělalo PR, protože měl tendenci svůj film pomluvit ještě před tím, než ho diváci uvidí,“ směje se.
Deana Horváthová-Jakubisková v rozhovoru dál popsala, jaký byl její muž, když právě tvořil, a proč tím někoho vyváděl z míry. Řeč přišla také na jeho vynálezy pro novou Perinbabu nebo obsazení Daniela Nekonečného do jedné z rolí, která pro něj nakonec byla poslední.
