Média o Saurově úmrtí informovala akademie španělského filmu, která režisérovu hodlala v sobotu předat svou cenu Goya za celoživotní dílo.
Carlos Saura studoval filmařinu v Madridu, počátky jeho tvorby, kam spadají snímky jako Pláč pro banditu nebo Hon, jsou silně ovlivněny surrealismem a osobou Luise Buñuela.
V šedesátých a sedmdesátých letech natáčela Saura především psychologická dramata, rozkrývající rozmanitost a křehkost lidských vztahů.
Později natáčel filmy s taneční tématikou, ocenění, včetně nominace na Oscara, mu přinesl snímek Carmen z roku 1983, v němž zachytil přípravu na taneční vystoupení. Snímek je součástí tzv. taneční trilogie, tvořené ještě filmy Flamenco a Tango. Saura na ní spolupracoval s tanečníkem flamenca Antonio Gadesem.
Podle deníku El País byl Saura „posledním klasikem španělské kinematografie“. Za Frankova režimu se ale potýkal s cenzurou. Ve svých snímcích se věnoval neduhům španělské společnosti. Jeho styl popisuje deník El País jako „suchý, přímý, někdy až abstraktní“.
Saura zůstal filmařsky aktivní i ve vysokém věku. Loni v únoru představil svůj celovečerní dokumentární film Las paredes hablan (Zdi mluví).
Několikrát navštívil Prahu, soukromě i pracovně. V roce 2005 byl hostem Febiofestu, kde byl vyznamenán Cenou za přínos světovému filmu.
