RECENZE: Road movie Burácení to myslí upřímně, ale vypráví kýčovitě

Pro hraný debut Burácení si dokumentarista a fotograf Adolf Zika vybral silné, zdravě nejednoznačné téma. Ale s ním by měl co dělat i vyzrálý profesionál.

Osobní zaujetí je krásná věc, jen řemeslo si za něj nekoupíš. Kdyby námět Burácení, které zítra vejde do kin, přepsal zkušený scenárista a natočil školený filmař se schopným hercem v hlavní roli, mohlo jeho sdělení zazvonit. Hořké sdělení, jak ošemetné je bránit druhé s vědomím, že místo děkovných poct se hrdina může dočkat trestu za údajně nepřiměřenou obranu.

Burácení

35 %

Režie: Adolf Zika

Hrají: Tomáš Hajíček, Vica Kerekes, Martin Stránský, Vladimír Javorský

ČR, 2014, 93 min

Takovou zkušenost má motorkář se zbrázděnou tváří a neměnným výrazem, jenž se v úvodu Burácení vrací po osmi letech z vězení. Aby pomohl své dívce, zabil jejího tyranského otce - a tím ji ztratil. Teď vyráží po její stopě i za kamarády z říše svobodné jízdy na silných strojích.

Člověku se vybaví Daniel Landa ve filmu Tacho, jenž pro změnu za volantem zosobňoval stejný, téměř westernový kult tvrdých chlapíků s měkkým srdcem a závažným pohledem. Mají to zjevně rádi, myslí to upřímně, jenže jde o vášeň stěží přenosnou. Navíc Landa přece jen hraje, zato Tomáš Hajíček v Burácení jako by si svým projevem říkal o přezdívku český Chuck Norris.

Není však sám, melodramatické propírání minulosti je plné hereckých tragédů; výjimku tvoří slizká epizodka Jakuba Koháka. A kdo se v druhé půli slibující road movie těšil na obdobu Rychle a zběsile, dostává verzi pomalu a přepjatě. Dekorativní obrazy - výtvarně se fotograf nezapře - potkávají klipovou skladbu i četné sponzorské odkazy.

Lehce naivistický půvab opravdovosti by však stále držel Burácení nad vodou, kdyby je ve finále nepotopil romanticky teatrální kýč kýčů včetně slz mezi závěsy divadelních kulis, výrazů typu „objetí zralého muže“ a sentimentálně heroické pointy. Z dobrého úmyslu zkrátka vykukuje teze; a to je škoda.