Pokud jde o čísla, pořadatelé jsou spokojeni. Už v polovině berlínského festivalu, který vyvrcholí o víkendu, ohlásili více než 250 tisíc prodaných vstupenek, také tamní Evropský filmový trh zvýšil proti loňsku počet účastníků, blíží se deseti tisícům.
Co se týče snímků z hlavní soutěže, mluví se jednak o známých jménech, jednak o aktuálních společenských tématech. A oboje spojuje právě Kaurismäkiho Druhá strana naděje.
Syrské motivy
Finský tvůrce Muže bez minulosti či Bohémského života svedl dohromady dva nesourodé charaktery: praktického obchodníka a uprchlíka z válečné Sýrie, který pro sebe a svou sestru hledá novou šanci ve svobodné zemi. Kritici oceňují, že režisér zůstal věrný svému stylu od nevtíravého humoru až po náladu místních barů, a snímku o pragmatismu a vykoupení dávají přízviska „hřejivý, pozitivní, výjimečný“.
Ovšem podobnou látku v Berlíně ukázal i jiný příběh, komorní drama nazvané Insyriated. Natočil je Belgičan Philippe Van Leeuw a celé se odehrává prakticky v jediném damašském bytě rodiny, která očekává další bombardování.
Vedle současných politických motivů, kterými letošní Berlinale obecně žije, však v soutěžních dílech nechybějí ani univerzálnější náměty včetně lásky. Z nadčasově laděných vztahových příběhů kritici upozorňují třeba na film Tělo a duše, který natočila maďarská režisérka Ildikó Enyédiová, nositelka Zlaté kamery z Cannes za Mé 20. století.
Ve své novince, která se zaměřuje na psychologii, popisuje love story sledující bariéry mezilidské komunikace, přičemž osamělost moderního světa líčí slovy recenzentů „na kontrastu zimní krajiny a metalové hudby, beze stopy kazatelského tónu“.
Jiný opakovaně zmiňovaný příspěvek, Ana, má láska, reprezentuje festivalově úspěšnou rumunskou školu. Calin Peter Netzer, který před čtyřmi lety získal v Berlíně Zlatého medvěda za Pozici dítěte, nyní vypráví vysokoškolskou romanci studentů literatury, kterou však postupně ničí dívčina choroba.
V hlavní soutěži Berlinale má Česko jediné nepřímé zastoupení, a to prostřednictvím polského thrilleru absolventky pražské FAMU Agnieszky Hollandové Přes kosti mrtvých; podíleli se na něm český spoluscenárista, střihač a také herec Miroslav Krobot.
Polské Fargo
První festivalové reakce se však blíží více rozpakům než nadšení. Kritici snímku vesměs vytýkají zmatenost a neujasněnost žánru od detektivky přes mystérium k moralitě, kde místní lovci překračují zákony i na půdě prostituce či hazardu a jejich kruté zacházení se zvířaty se ocitá až za hranicí uvěřitelného zla. Maloměstská historie záhadných zimních vražd by podle listu Variety „mohla být polské Fargo – ovšem kdyby více dávala smysl“. Nicméně chválu za snímek Přes kosti mrtvých, který do našich kin přijde 20. dubna, sklízí alespoň představitelka hlavní role Agnieszka Mandatová. Jestli ji ocení i kolegové v porotě v čele s Maggie Gyllenhaalovou, ukáže se v sobotu večer.
Kdežto fanoušci už si svého vítěze vybrali: také na Berlinale se totiž hrál nostalgický T2 Trainspotting.
