RECENZE: Zaučila mě prostitutka za 70 korun. Goldflam nejen o divadle

Holt jsem blbá povaha, říká o sobě titulní aktér dokumentu Muž mnoha talentů Arnošt Goldflam, který ve středu uvádí ČT art. Nejvíce slov i obrazů patří divadlu, ale Goldflam s nadhledem pootevírá také své soukromí.

„Mám v sobě pochybovačskou nejistotu, kdykoli se mi něco povede, tuším za tím katastrofu,“ vyznává se z „blbé povahy“ herec, dramatik, režisér, pedagog, výtvarník, autor knih pro děti, ale také slévač, skladník a nedostudovaný lékař, jehož osobitou komiku výstižně připomíná ukázka z Manéže Bolka Polívky.

Protože režisérem portrétu se stal Aleš Kisil, takříkajíc specialista na divadelní dokumenty, právě kolem jeviště se točí jak značná část Goldflamova vyprávění, tak použité ukázky, na jejichž technické kvalitě, zejména u záznamů z 80. let, se podepsala dobová patina.

Mimo pamětníky z nich divák navíc nevyčte těžko přenosný fakt, jakou úlohu sehrály malé scény v radikalizaci předlistopadových časů – ostatně sám Goldflam jeden z tehdejších projektů označuje za gesto „spíše politické než divadelní“. Zato sám jako vypravěč dovede zprostředkovat více než archivy.

Žiju v očekávání katastrofy, říká Arnošt Goldflam trpící depresí

Třeba když líčí seskupení Brněnská bohéma kolem Jana Nováka, což byl „blázen, sepsal učebnici komunismu a poslal ji Brežněvovi“, nebo když své krátké působení v divadle Večerní Brno po studiu režie sebekriticky shrnuje: „Jeden můj kus byl horší než druhý a třetí byl nejhorší.“

Když popisuje svou éru ve slavném HaDivadle, dotkne se jednoho z osobních traumat. Aby měli v netradičním souboru krytí před režimem, rozdělili si totiž členství v organizacích od odborů po komunistickou stranu, kam vstoupil právě Goldflam, třebaže ještě před listopadem 1989 legitimaci vrátil.

Muž mnoha talentů Arnošt Goldflam

55 %

Česko, 2023, 52 min

Režie: Aleš Kisil

Scénář: Aleš Kisil

Hrají: Arnošt Goldflam, Bolek Polívka, Miloslav Maršálek, Břetislav Rychlík

Ani slovo však nepadne k jeho registraci ve svazcích StB a poměrně chudé zůstaly odkazy ke Goldflamovým filmovým rolím, zmiňují se pouze Něžný barbar či komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntag.

O to vydatnější i barvitější jsou pasáže soukromé, ať herec vzpomíná na pohnuté osudy svých rodičů, otce z Vídně a matky od Lvova, korunované výrokem „já su český Žid“, nebo na svůj milostný život.

S nadhledem vypráví, jak byl ještě ve dvaceti letech panicem, načež jej zasvětila prostitutka, která si řekla o sedmdesát korun. „Pak se to zlepšilo,“ směje se. Své pozdní otcovství zase označuje za důvod, proč začal psát pohádky pro děti.

Goldflamův projev se dobře poslouchá, možná i proto se závěrečnými titulky dokumentu nastoupí pocit jisté nedořečenosti. Ale na programu ČT art musí divák počítat s tím, že bude sledovat osudy spíše umělecké než lidské.