Zdánlivě pouhých jedenáct let pokrývá sbírka rozhovorů v knize 8x v hlavní úloze. Emeritní šéfredaktor Divadelních novin, kulturní publicista i dramaturg Jan Kolář totiž sebral dohromady rozhovory s předními osobnostmi našeho kulturního světa, aby nyní v nakladatelství Galén vyšly souhrnně. Autor tak nejen názvem navazuje na svůj předchozí počin 12x v hlavní úloze, který vydalo nakladatelství Akropolis už v roce 2010.
Pinzetou z kapsy
Aktuální kniha zachycuje následující desetiletí interview: rozhovor se scénografem Jaroslavem Malinou vznikl hned v roce 2010, ovšem rozhovory s Bolkem Polívkou a Jiřím Suchým se konaly až v roce 2020 respektive 2021. Datace ale není důležitá, Kolář jednotlivá povídání seřadil dle abecedy a především se se svými respondenty dostává dalece za horizont všedních dní, třeba až k jejich uměleckým začátkům. Jako první tedy čtenáři nabízí rozpravu s Arnoštem Goldflamem nazvanou Absolutno neexistuje.
Nyní šestasemdesátiletý multiumělec se v něm svěřuje, že se i přes široké rozkročení svých činností považuje především za divadelníka. Rodinná tradice jej však přitom vedla úplně jiným směrem. „... V naší rodině byli buď lékaři, nebo inženýři čili předpokládalo se, ba dokonce mělo se za jisté, že si vyberu z těchto dvou profesí,“ svěřoval se Goldflam Kolářovi.
„Tak jsem kvůli té rodinné předurčenosti šel na lékařskou fakultu, ale spíše než studiem jsem se bavil tím, že jsem v pitevně vytahoval pinzetou kolegům z kapsy různé předměty a zase je tam vracel.“
Goldflam se tak dostává k situaci, kdy jeho přísný otec musel pochopit, že z něj lékař nebude, a jak pomalu nastoupil na cestu, která jej přivedla k pozici jednoho z našich nejoriginálnějších autorů dneška.
Vypadá jak Hun! Copak může hrát českýho kluka? řekl Vláčil o Čepkovi |
K velkým obecným tématům se oproti tomu hned na počátku rozhovoru dostává autor s Milanem Lasicou. Vedle věčné otázky vztahu Čechů a Slováků totiž zabrousili k látce oddělitelnosti autora od jeho díla. „Autor a jeho dílo jsou dvě různé sféry,“ říká Lasica. „Koho dneska zajímá, že Céline byl antisemita a Brecht – možná největší dramatik 20. století – stalinista?“ ptá se slavný divadelník při debatě o svém oblíbeném autorovi Sándoru Máraiovi, tedy brilantním spisovateli, který byl zároveň maďarským šovinistou. „On by řekl, že vlastenec. Jak je to relativní! Márai ignoroval Slováky a nenáviděl Beneše. Pikantní je, že byl původem Němec,“ pokračuje Lasica, který obdivoval spisovatelův přesný a obrazný styl.
Od křesla k šaškovi
Už v časech koronaviru vznikal rozhovor s Bolkem Polívkou. Výrazný herec, mim i autor v něm mimo jiné vzpomíná na osudové spolupráce s Chantal Poullain či Věrou Chytilovou. „Původní plán naší klauniády byl opřen o zubařské křeslo. Ona zubařka, já pacient a bolest zákroku proměňuje zubařskou stolici v křeslo kosmonauta. Ale nezdálo se mi to úplně nosné,“ popisuje Polívka, co předcházelo slavnému dílu Šašek a královna. Tedy inscenaci, kterou později natočila Věra Chytilová.
Seš osobnost, blbče, co máš trému? řekli před premiérou Cimrmani Hrabětovi |
„Věra byla absolutní hrdinka. Spolupracovat s ní nebylo vůbec snadné, protože její nároky byly též absolutní,“ vzpomíná Polívka na legendární režisérku a na práci na filmech Kalamita či Dědictví. „Občas mi posílala vzkazy ve stylu: ‚Všichni zdechnete.‘ A já jí odpovídal větou: ‚Všichni zdechneme.‘ Věra Chytilová byla má velká, blízká přítelkyně,“ svěřuje se v působivém a svěže vedeném rozhovoru.
Těch se tedy dá v Kolářově knize najít celkem osm. Zcela odlišných. Vedle zde zmíněných čtyř jmen ještě slova Jana Klusáka, Pavla Kohouta, Petra Skoumala a Jiřího Suchého. „Zatím mám setrvalý pocit, že je mi třicet devět. A víte, proč si to myslím? Jestli jo, tak mi to řekněte, protože já to nevím,“ glosuje právě Suchý v závěrečném a nejmladším rozhovoru svůj věk a stále se nedostavující pocit stáří.
